Systém je od začátku tohoto roku nastaven tak, že přesuny velkých zemědělských strojů na území kraje řeší krajský úřad, přesuny mezi kraji pak řeší přímo Ministerstvo dopravy s nutností schválení žádosti od Policie ČR. Žádost se musí podat dlouho dopředu, s přesnými daty a trasováním, není žádná záruka, že bude kladně vyřízena. To ovšem naráží na problémy v praxi, protože řada polních prací je závislá na počasí, které nelze předvídat. Zemědělci tak musí doufat, že je nezastihne déšť.

Stejně tak resort neřeší mimořádné události na vozovce s nutností objízdné trasy - pokud se silnice uzavře například kvůli nehodě a policie svede dopravu jiným směrem, nemůže ji řidič zemědělského stroje využít, protože by porušil nahlášenou trasu a hrozila by mu nemalá pokuta. V praxi jsem viděl situaci, kdy zaparkovaný kombajn a pole, které se s ním mělo sklízet, oddělovala právě silnice 1. třídy, což znamená přejezd asi 20 metrů. I v tomto případě je ovšem nutné popisovaný postup dodržet.

Souhlasím s tím, že pohyb nadměrné (nejen zemědělské) techniky po silnicích 1. třídy je třeba omezit jen na prokazatelně nezbytné přejezdy, ale způsob, jakým k problému přistoupilo Ministerstvo dopravy, považuji za nešťastný. Stejně tak nešťastné je i doporučení Policejního prezidia, aby zemědělci na tyto přejezdy využívali vlaků, nebo valníků. Určitě se najdou případy, kdy by to bylo vhodné řešení, ale v obecné rovině je to z ekonomických důvodů nerealizovatelné. Souhlasím také s tím, že užívání vysokotonážní zemědělské techniky neprospívá krajině, protože dochází k nadměrnému utužování půdy, která má poté problémy zadržet vodu. Pokud to ale chceme změnit, musíme změnit systém zemědělských dotací a pravidla pro ochranu půdy, ne nastavovat absurdní byrokracii.

Poslal jsem dnes proto ministru Havlíčkovi písemnou interpelaci, ve které žádám o vysvětlení, proč ministerstvo přistoupilo k tomuto kroku a žádám, aby se pokusili najít méně byrokratický a v praxi více použitelný model. Člověk může podporovatomezování provozu těžké techniky na silnicích 1. třídy i jejího používání v zemědělství. Tento způsob "řešení" a překotných změn je ale v rozporu jak s posilováním důvěry ve stát, tak i předvídatelností jeho kroků, což je zásadnípro rozvíjení kvality podnikatelského prostředí.