Všichni jsme zaznamenali zprávy o zlepšující se kvalitě ovzduší v důsledku omezené hospodářské činnosti. V Evropské unii došlo zejména k úbytku emisí skleníkových plynů, ale zkušenost nám říká, že po krátkodobém snížení emisí v důsledku krize často následuje jejich opětovný strmý růst. Poučit se ze zkušenosti s pandemií musíme i v environmentální oblasti.

Nelze jen reagovat na současnou situaci, zásadní je také hledat příčiny pandemických krizí. Experti označují faktory spojené s poškozováním životního prostředí a se změnami klimatu za katalyzátor či dokonce příčinu pandemií. K výskytu nových patogenů dochází často v místech, kde lidé významně mění krajinu intenzivním zemědělstvím, odlesňováním, masivní výstavbou či těžbou. Zmenšujeme životní prostor divokým zvířatům, čímž dochází k častějšímu kontaktu s lidmi. To zvyšuje riziko expozice a šíření virů, které divoká zvířata nesou. Zvyšující se teploty a dlouhodobé sucho svědčí také hmyzím škůdcům, ostatně už nyní se můžeme ve Střední Evropě setkat s tropickými klíšťaty.

Vědci z Harvardovy univerzity poukázali na fakt, že zvýšená koncentrace škodlivých látek v ovzduší oslabí plíce člověka natolik, že jsou vůči viru Covid-19 zranitelnější. V důsledku toho je v místech vyššího znečištění ovzduší také vyšší pravděpodobnost, že obyvatelé podlehnou nemoci Covid-19. V místech s výrazným znečištěním ovzduší se koronavirus také rychleji a snadněji šíří.

Spatřuji obrovské nebezpečí v rétorice české vlády, zástupců automobilového průmyslu a leteckých společností, kteří využívájí současnou krizi pro sestřelení evropské strategie Zelená dohoda pro Evropu. Tlačí na odsunutí cílů pro snižování emisí, což zdůvodňují oživením těchto odvětví po skončení nouzového stavu. Aktuálně čelíme dvěma krizím, musíme systematicky pokračovat v řešení i té první, klimatické. A musíme koronavirovou krizi využít jako příležitost k transformaci ekonomiky a průmyslu.