"Hlodavci, kteří se nacházejí v městském prostředí a žijí v okolí člověka, představují riziko pro jeho zdraví, jelikož mohou být přenašeči různých infekčních onemocnění. Nejčastějším městským druhem je potkan, dále se v budovách a jejich okolí vyskytují myši domácí nebo krysy. Velikost populací těchto hlodavců je těžké odhadovat. Neexistují žádné databáze, ve kterých by povinně byly zaznamenávány rostoucí či klesající trendy výskytu," vysvětluje zástupkyně vedoucího Národní referenční laboratoře pro dezinsekci a deratizaci Ing. Terezie Arnoldová, PhD.

"Z nemocí, které mohou hlodavci přenášet na člověka, jmenujme například Leptospirózu, Salmonelózu nebo Opičí neštovice. Stačí být v kontaktu s materiály, které škůdci kontaminovali, nebo třeba sníst hlodavci znečištěné potraviny. Infekce od krys či potkanů dále šíří také členovci, kteří na nich parazitují. Klíšťata, blechy či komáři mohou pak na člověka přenést například Toxoplazmózu, Lymeskou boreliózu či Klíšťovou encefalitidu," připomíná ředitelka Státního zdravotního ústavu MUDr. Barbora Macková, MHA.

Ve městech proto správy obcí či městských částí pravidelně deratizují, a to většinou dvakrát ročně, zpravidla v jarních a podzimních termínech. Při této deratizaci jsou pak obvykle plošně vykládány rodenticidy, které slouží k hubení hlodavců. Je důležité, aby tyto deratizace byly prováděny podle přesně stanovených postupů, jelikož rodenticidy mohou být při nesprávné aplikaci nebezpečné.

"Účinné látky rodenticidních přípravků ze skupiny antikoagulantů, které jsou k městským deratizacím nejčastěji používány, dlouho přetrvávají v prostředí, kde byly použity (jsou perzistentní) a hromadí se v organizmu (bioakumulativní). Jsou klasifikovány jako toxické pro reprodukci a toxické pro specifické cílové orgány. Při neodborné aplikaci mohou hrozit rizika primárních či sekundárních otrav necílových druhů živočichů. Proto je mimořádně důležité, aby při deratizaci byly dodržovány postupy správné praxe," zdůrazňuje doktorka Arnoldová.

Postupy správné praxe s rodenticidy jsou specifikovány v jejich etiketách a dále v metodickém pokynu Státního zdravotního ústavu pro provádění speciální ochranné deratizace. Základem pro správný deratizační postup za použití rodenticidů je to, že deratizace by se neměla opírat o pouhé vyložení rodenticidů, ale musí se jednat o komplex ucelených postupů, které zajistí účelnost a bezpečnost deratizace.

Při důkladné prohlídce stanoviště v návaznosti na monitoring výskytu škůdců nemusí být v některých případech a na některých stanovištích nezbytné plošné použití rodenticidů. Z hlediska deratizace musí být jednoznačně řešena příčina výskytu hlodavců a činnosti by měly být kombinovány s ohledem na integrovanou ochranu proti škůdcům při zapojení jednotlivých postupů, které na sebe budou navazovat.

Postup deratizace v městském prostředí by se měl skládat z následujících úkonů:

1.) Zahájení deratizace

- Prohlídka stanoviště
- Determinace škůdce
- Stanovení úrovně zamoření
- Analýza hlavních příčin výskytu
-. Posouzení rizik na stanovišti
- Vytvoření plánu deratizace

2.) Provedení vlastní deratizace

- Výběr vhodného rodenticidu
- Označení místa deratizace
- Správná aplikace rodenticidů
- Označení deratizačních staniček

3.) Kontrola probíhající deratizace

- Frekvence kontrol dle pokynů etikety rodenticidu
- Vyhodnocení průběhu deratizace
- Stanovení doporučení

4.) Ukončení deratizace

- Zhodnocení deratizace
- Nastavení postupů podle výsledků deratizace
- Ukončení deratizace: kontrola účinnosti, sběr uhynulých hlodavců, návrhy opatření, vytvoření potřebné dokumentace (zpráva, protokol), správná likvidace odpadu (organického, anorganického)

5.) Monitoring

- Zvážení následného monitorování stanoviště

Jednotlivé úkony v sobě zahrnují účelné postupy a při jejich dodržení je možné dosáhnout cílů deratizace.