Rozsudek velkého senátu štrasburského soudu ve věci Halet proti Lucembursku shrnuje a upřesňuje kritéria, podle nichž se oznamovatelé škodlivého jednání na pracovišti mohou dovolávat svobody projevu. Takovou ochranu nelze odepřít jen proto, že se informace následně ukážou jako nepravdivé. Na druhou stranu je třeba zkoumat i to, zda oznamovatele motivoval osobní prospěch nebo veřejný zájem.

Veřejný zájem se přitom dle štrasburského soudu neomezuje pouze na zveřejnění informací o jednání státních orgánů či postupech, které jsou v rozporu se zákonem. V daném případě byl stěžovatel zaměstnancem soukromé auditorské a poradenské společnosti, který upozornil na praktiky tzv. daňové optimalizace ve prospěch velkých nadnárodních společností. Tyto praktiky byly dle lucemburského práva legální. Štrasburský soud přesto shledal, že na jejich zveřejnění panoval legitimní veřejný zájem.