Izolace je a bude stále, a to i pro onemocnění covid-19, nařizována v případech, kdy to bude nezbytné pro zajištění ochrany veřejného zdraví. V případech, kdy v rámci posouzení nezbytnosti stanovení tohoto protiepidemického opatření jsou zjištěny epidemiologické souvislosti. Zvýšené riziko dalšího šíření onemocnění covid-19 osobou, a to především v návaznosti na zdravotní stav osoby (klinický průběh onemocnění) do svého nejbližšího okolí (rodina, spolupracovníci). Též na charakteru vykonávané práce v zaměstnání a sociálních kontaktech - rozdílná je míra významnosti rizika šíření nákazy například v prostředí poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb, nebo, prostředí, kde pobývají imunitně kompromitované osoby.

Jinými slovy, lze uvést, že izolace bude nařizována primárně v případech, kdy míra rizika je vyšší než akceptovatelná, např. u osob pracujících s imunitně oslabenými jedinci a chronicky nemocnými pacienty a nebude možné stanovit jiná protiepidemická opatření.

Hodnocení zdravotního rizika a relevantnosti nařízení izolace či obdobných protiepidemických opatření bude posuzováno poskytovatel zdravotních služeb (praktický lékař) nebo orgánem ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice).

Tato změna přístupu neznamená konec covid-19. Stále existuje možnost nařízení individuální izolace, karantény. Stále jsou všeobecně platná, a jsou více než doporučovány, základní pravidla předcházení šíření infekčních onemocnění.

1. Jsem-li nemocný zůstávám doma, mimo okruh vnímavých a starších jedinců.

2. Dodržuji respirační hygienu. Myji si ruce mýdlem. Větrám dostatečně. Sportuji dostatečně.