Po vydání zprávy o šetření opatrovník o vydání občanského průkazu pro opatrovankyni požádal. Na základě závěrečného stanoviska jí pak občanský průkaz i předal.

Opatrovník, starosta menší obce, kde stěžovatelka žije, se obával možného zneužití občanského průkazu například při uzavírání smluv, které by byly pro stěžovatelku nevýhodné nebo z nich plynuly závazky nad její možnosti. Jak zjistila zástupkyně ombudsmana při svém šetření, stěžovatelka žádnou nevýhodnou smlouvu dosud neuzavřela.

Zástupkyně ombudsmana starostu upozornila, že k uzavření smlouvy může dojít i bez předložení občanského průkazu. Spíš než nevydání dokladu by tedy opatrovankyni pomohlo posílení její samostatnosti a soběstačnosti, aby dokázala v rámci svých možností zhodnotit různé situace. Stěžovatelka se přitom o vydání občanského průkazu začala zajímat právě díky zapojení do služby sociální rehabilitace, kde se připravovala na zvládání každodenních záležitostí.

Podle zástupkyně ombudsmana měl opatrovník stěžovatelku v přání mít občanský průkaz podpořit, přiměřeným způsobem jí vše vysvětlit a případně sdílet i své obavy ze zneužití dokladu. Pokud by přání opatrovankyně bez řádného a přesvědčivého zdůvodnění opatrovník nevyslyšel, mohla by podle zástupkyně ombudsmana stěžovatelka časem ztratit motivaci pracovat na svých kompetencích a ve výsledku by se tím i mohla posílit její závislost na opatrovníkovi.

Občanský průkaz je základním identifikačním průkazem v České republice a nelze ho, až na specifické výjimky, nahrazovat jinými doklady. "Také lidé omezenou svéprávností se mohou dostat do situací, kdy potřebují prokázat svou totožnost. Bez občanského průkazu jsou pro ně téměř neřešitelné i běžné aktivity jako registrace v knihovně, ubytování na dovolené nebo přebírání poštovních zásilek," vysvětlila zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

Starosta v reakci na zprávu o šetření situaci zvážil a žádost o vydání občanského průkazu podal. V návaznosti na další komunikaci a závěrečné stanovisko předal vydaný občanský průkaz opatrovankyni.