Za poslední léta řešili kriminalisté téměř třicet kauz a v některých z nich šlo až o miliardy korun, nejméně však o stovky tisíc korun. Scénář je vždy stejný. Lákavá nabídka s vidinou vysokého zhodnocení vložených peněz a většinou nulové informace o dané společnosti nebo subjektu.

V posledních dvou kauzách přišly desítky poškozených o miliony korun. V prvním z nich trojice mužů zastupujících jednu firmu nabízela už v roce 2014 dluhopisy s tím, že bude investovat do obchodů se zahraničními měnami. Nalákali takřka dvě stovky lidí, kteří do společnosti vložili statisícové i milionové částky. Po dvou letech ale zjistili, že přišli o celkem šedesát milionů korun českých. Všichni tři byli obviněni z trestného činu Podvod, kdy jim v případě odsouzení hrozí až desetiletý trest odnětí svobody. Tuto kauzu bude pražský Městský soud řešit v polovině listopadu.

V té druhé kauze podvedl důvěřivé investory jediný člověk. Rovněž lidem prodával dluhopisy, ale tentokrát s historkou, že bude jiným osobám a podnikatelům půjčovat peníze a z výnosů těchto půjček hradit úroky investorům. " Hrál si víceméně na banku, ale samozřejmě neměl žádné povolení. Prodal tímto způsobem sedmdesáti šesti investorům celkem čtyři sta padesát dva dluhopisů za téměř sedmdesát pět milionů korun českých" uvádí Miloslav Kocán. Tento případ byl již prvoinstančně odsouzený a muž dostal šest a půl roku vězení a zákaz činnosti ve statutárních orgánech firem na dobu deseti let. Proti rozsudku se však v září letošního roku odvolal a případ tak bude ještě řešit pražský Vrchní soud.

Podvody s korporátními dluhopisy jsou založeny na tzv. Ponziho schématu, který spočívá v tom, že první investoři (vkladatelé) vloží peněžní prostředky do nákupu dluhopisů, čímž v podstatě umožní pachateli rozjetí tohoto podvodného obchodního modelu. Další vkladatelé, často to bývají rodinní příslušníci nebo kamarádi prvních vkladatelů, umožní výplaty pro tyto první vkladatele, které pachatel zprvu řádně vyplácí. Jedná se ovšem o past na investory, aby nabyli dojmu, že se jedná o legitimní obchod. Další vkladatelé svými vklady již pouze vytváří podmínky pro další fungování tohoto podvodného modelu a umožňují inkasování peněžních prostředků pachateli, který si finance přisvojuje pro svou osobní spotřebu. Celý příběh pak končí tím, že emitent dluhopisy nezhodnocuje (ani to neměl nikdy v úmyslu) a na výplaty pozdějších vkladatelů už žádné peníze nezbydou, investorům už pak nejsou vypláceny ani slíbené výnosy, ani vložené částky za nákup dluhopisů. V tuto chvíli se o těchto podvodných jednáních dozvídají kriminalisté od poškozených, kteří hromadně podávají trestní oznámení.

Občané, kteří se chystají nějakou podobně výhodnou nabídku využít, by si měli uvědomit, že vydávání korporátních dluhopisů nepodléhá de facto žádným pravidlům. Může je totiž vydat jakákoliv korporátní společnost. Před nákupem korporátních dluhopisů by si proto investoři měli ověřit alespoň základní a snadno ověřitelné skutečnosti k emitentovi dluhopisů. Veškeré informace jsou jednoduše dohledatelné v obchodním rejstříku. Jedná se především o informace typu, kdy firma vznikla, kdo je jednatel, kde má sídlo a jaký je předmět podnikání. Dále by firma měla mít zveřejněné účetní rozvahy a výkazy zisků a ztrát. Pokud společnost tyto povinné informace nezveřejňuje, mělo by to být pro investory velké varování.

Nelze tvrdit, že každá emise korporátních dluhopisů je podvodná, ale do některých projektů by drobní investoři investovat prostě neměli, neboť riziko, že narazí na podvodníky a přijdou o všechen svůj vložený majetek, je velmi vysoké. Mezi investory se často objevují i lidé s vysokým vzděláním, například lékaři, právníci, či ředitelé velkých firem. Mnoho z nich pak uvádí, že investovali pouze proto, že nákup dluhopisů považovali za bezpečnou investici, proto žádné další informace o společnosti nevyhledávali. Toto je ale krajně nevhodné uvažování, protože vydávání dluhopisů není nijak limitované a pokud se daný subjekt zavazuje, že dluhopisy prošly kontrolou České Národní Banky, je to nepravdivá informace. ČNB pouze kontroluje faktické náležitosti dluhopisů, nikoliv to, zda je daná společnost bonitní a schopná dostát svým závazkům.

Závěrem lze pouze konstatovat, že ve většině případů by stačilo, kdyby si investor ověřil subjekt, jehož dluhopisy se chystá nakoupit. Velmi často by si totiž takovou investici rozmyslel.