"Zákon o advokacii taxativně vymezuje, kdo je oprávněn poskytovat právní služby na území České republiky, a vylučuje tak možnost poskytování právních služeb jinými, než tam uvedenými subjekty. Také podle aktuální komentářové literatury nelze uvedený výčet rozšiřovat nad zákonem vymezený rámec," argumentuje ombudsman Stanislav Křeček v návrhu pro Ústavní soud.

Na výlučnost poskytování právních služeb pamatuje podle ombudsmana i živnostenský zákon. V podrobném výčtu činností, které živností nejsou, výslovně uvádí práci advokátů, notářů, patentových zástupců, soudních exekutorů, auditorů a daňových poradců.

Stejný názor zastává i Česká advokátní komora (ČAK). Vznik nové živnosti je podle vedení komory hrubým porušením zákona o advokacii a útokem na nezávislé postavení advokacie v rámci celého justičního systému. "V případě živnostenského pojetí poskytování právních služeb nejsou naplněny požadavky na poskytovatele právních služeb, čímž se poskytnutí právní služby živnostníkem, třeba pouze s ukončeným středoškolským vzděláním, stává pro klienta velmi rizikovým," shrnuje stanovisko České advokátní komory její předseda Vladimír Jirousek. Stanovisko České advokátní komory podpořila také Exekutorská komora České republiky nebo Unie státních zástupců.

Vládní nařízení podle ombudsmana vytvořilo vedle advokátů, kteří musí při své činnosti dodržovat celou řadu zásadních podmínek plynoucích ze zákona o advokacii, také skupinu osob, kterým bez ohledu na dosažené vzdělání a kvalifikaci k totožné práci postačuje svéprávnost a bezúhonnost.

V návrhu pro Ústavní soud ombudsman uzavírá, že část nařízení, která vymezuje obsahovou náplň nové živnosti, přijala vláda mimo meze zákona a v rozporu se zákonem o advokacii i živnostenským zákonem a Ústavou. Žádá proto zrušení této části vládního nařízení.