Celý příběh se začal psát na konci roku 2020. Ředitel Masarykovy základní školy v Českém Těšíně sdělil, že v souladu s požadavky vlády bude nutné ve škole nosit roušky. To se však nelíbilo dvěma žákům prvního stupně, kteří nakonec školu zažalovali. V žalobě požadovali, aby soud stanovil, že jednání školy neumožňující účast na výuce bez roušek bylo nezákonné. Dále požadovali, aby soud zakázal škole, aby roušky při výuce v budoucnu vyžadovala.

Nyní Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 10 As 123/2021 - 41 ze dne 22. 6. 2021 rozhodl, že žáci žalovali nesprávně. "Celou dobu jsme před soudy tvrdili, že škola nemá být žalovaná, protože o nošení roušek nerozhodla a nemohla si sama určit, že roušky nebude vyžadovat," uvedla Alice Frýbová z advokátní kanceláře Holubová advokáti, která školu před Nejvyšším správním soudem zastupovala. "Navíc nedávno dal Nejvyšší správní soud školám možnost, aby ony samy napadly opatření vydaná za účinnosti pandemického zákona. Mohly by se tak teoreticky dostat do situace, kdy by byly zároveň žalobci i žalovanými, což je absurdní," dodává Frýbová. Kasační stížnost žáků byla zamítnuta pro nedůvodnost. Dlouho nebylo jasné, kdo může být v souvislosti s pandemickými opatřeními zažalován. Soudy dokonce vyslovovaly protichůdná rozhodnutí a u jednoho případu dokonce soud škole distanční výuku zakázal. "Rozhodnutí konečně přineslo konkrétní zprávu, že školu poslat před soud nelze. Nicméně stále není úplně jasné, koho v případě nesouhlasu s krizovými opatřeními žalovat," doplňuje Alice Frýbová.

Rozsudek je zajímavý ještě z jednoho pohledu, zpřesňuje totiž, kdy mohou žalobu podat děti. Podle starších rozsudků Nejvyššího soudu si totiž rodiče, kteří chtěli za své děti podat žalobu, museli obstarat souhlas opatrovnického soudu. Ten posuzoval, jestli je podání žaloby v nejlepším zájmu dítěte. Pokud opatrovnický soud souhlas s podáním žaloby nedal, rodič za dítě žalobu podat nemohl. V předmětném řízení rodiče souhlasem opatrovnického soudu nedisponovali. Nejvyšší správní soud však dovodil, že to nevadí. Uvedl, že je nutné odlišit civilní a správní soudnictví, jelikož ve správním soudnictví jsou náklady neúspěšného žalobce mnohem nižší, než v soudnictví civilním. Proto i hrozba toho, co budou muset žalobci, tedy děti, platit, pokud soudní řízení prohrají, je zanedbatelná. "Zaměřujeme se na zastupování škol, jsme tedy rádi, že se problematika žalob podaných dětmi zase o trochu více vyjasnila," uzavírá Frýbová.