Stejně jako každý rok, i letos musela Tbilisi Pride, tedy pochod LGBT+ komunity a jejích podporovatelů v Gruzii, čelit odpůrcům. Loni se nakonec vůbec nekonala, jelikož policie prohlásila, že nedokáže zajistit bezpečí účastníků proti krajně pravicovým extrémistům. Letošní rok byl pochod rozprostřen do několika míst, aby se účastníci vyhnuli střetům - organizovaní odpůrci ale umístili na všechna ohlášená místa i své podporovatele, napadli sídlo organizátorů Tbilisi Pride, kde ničili majetek, napadli pět desítek novinářů, vloupali se na balkony, které na sobě měly duhovou vlajku a poslali do nemocnice nespočet aktivistů, ale i turistů, kteří podle nich vypadali příliš "homosexuálně".

V jinak proevropské a demokraticky rozvíjející se zemi má původ tak silná nenávist v síle církve, a především jejímu neodloučení se od státu. Je veřejným tajemstvím, že pokud strana nemá podporu církve, nemá šanci získat relevantní procenta ve volbách. Takto již v minulosti církev v Gruzii ovlivnila politické dění. Bez sekularizace nebude možné vést rozumnou debatu v těchto tématech, ani osvětu o tom, co si LGBT+ komunita prožívá.

Jako místopředsedkyně delegace pro Euronest, jíž je Gruzie součástí, jsem v úzkém kontaktu s občanskou společností i gruzínským parlamentem. Vůle ke změně ale zatím není - bez toho však nebudou gruzínské ambice na žádost o vstup do Evropské unie v roce 2024 realistické. Církev má své místo ve společnosti a může mírumilovně koexistovat; neměla by však mít nárok na bezprecedentní vliv na politiku.