"Požadavek platby odměny i tehdy, když není pokoj obsazen ubytovaným hostem a není mu tak poskytováno žádné protiplnění, nelze považovat za přiměřenou obchodní podmínku. Jednalo se o projev zneužití dominantního postavení INTERGRAMU," uvedl k případu předseda ÚOHS.

Kolektivní správce INTERGRAM se dopustil zneužití svého dominantního postavení tím, že od 1. 1.2009 do 6. 11. 2014 vyžadoval od poskytovatelů ubytovacích služeb v České republice odměny za užívání práv k předmětům ochrany výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, aniž by zohlednil obsazenost ubytovacích zařízení. Požadoval tak od provozovatelů ubytovacích zařízení platbu odměn i z neobsazených pokojů, v nichž prokazatelně k užití dotčených práv nemohlo dojít. INTERGRAM tak jednal v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže i článkem 102 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť si na provozovatelích ubytovacích zařízení vynucoval nepřiměřenou obchodní podmínku.

Předseda Mlsna v rozhodnutí o rozkladu konstatoval, že Úřad ve správním řízení postupoval procesně správně, napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a skutkový stav byl zjištěn dostatečně a je důkazně podložen. Předseda Úřadu se neztotožnil s námitkami účastníka řízení ohledně hospodářské hodnoty licence, o neexistenci materiálního znaku správního deliktu, či neprokázání, že jednání účastníka řízení bylo zneužitím dominantního postavení ve formě uplatňování nepřiměřených obchodních podmínek. Předseda rovněž potvrdil správnost výpočtu pokuty.