Otázkou nároku na starobní důchod jako podmínky vylučující zaměstnance z možnosti čerpání nadstandardního benefitu se zabýval v minulosti také Nejvyšší soud, který konstatoval, že se jedná o nerovná zacházení z důvodu věku, což zakazuje antidiskriminační zákon. Kritérium starobního důchodu totiž dopadá především na skupinu zaměstnanců definovanou důchodovým věkem, a je tedy založeno na chráněném důvodu věku.

"V daném případě bylo takové ustanovení součástí kolektivní smlouvy. Ustanovení kolektivní smlouvy, které obsahuje pravidlo, že osobám, které pobírají starobní důchod, nenáleží finanční bonus, aniž by k tomu byl dán důvod spočívající v povaze vykonávané práce, je v rozporu se zásadou rovného zacházení. Vylučovat starší zaměstnance z možnosti získat odměnu s poukazem na jejich nedostatky ve výkonu fyzicky náročné práce bez toho, aby zaměstnavatel individuálně posoudil pracovní výkon daných zaměstnanců, je diskriminační. Stejně tak je v rozporu se zákazem diskriminace, pokud zaměstnavatel automaticky vyloučí starší zaměstnance z některé výrobní činnosti bez individuálního posouzení jejich zdravotní způsobilosti k dané práci," říká k případu ombudsman Stanislav Křeček.

Ombudsman se v daném případě zabýval také postupem oblastního inspektorátu práce. Z šetření inspektorátu vyplynulo spáchání přestupku, přesto však ve věci nezahájil řízení o uložení přestupku a případ odložil. Ombudsman mu tento postup vytkl. Inspektorát pochybení uznal a přijal potřebná opatření k nápravě.

V průběhu šetření zaměstnavatel změnil znění kolektivní smlouvy, stěžovateli bonusy vyplatil a ombudsman mohl šetření ukončit. Ocenil však přístup stěžovatele, jelikož díky němu došlo ke změně kolektivní smlouvy a zpětnému vyplacení odměn všem starobním důchodcům, což bylo ku prospěchu také dalších zaměstnanců.