Samotná práce na směny je pro biorytmus člověka zatěžujícím faktorem, protože se střídá práce ve dne s prací v noci, což není pro lidský organismus přirozené. Nějakou dobu pak tělu trvá, než se s těmito přechody vyrovná. Pokud se navíc přidá přesčasová práce a mnohdy i stres související s příchodem vánočního období, projeví se to zejména v únavě a špatné náladě až podrážděnosti. Pokud člověk setrvává v takové zvýšené zátěži dlouhodobě, může se to odrazit na jeho zdraví v podobě zažívacích chorob, spánkových poruch, obezity, kardiovaskulárních nemocí nebo cukrovky.

"V případě větší zátěže, zvláště během práce na směny, doporučuji nezanedbávat odpočinek a dopřávat tělu pravidelný prostor pro spánek spojený s tělesnou regenerací. Řada lidí žije myšlenkou, že nahromaděný spánkový deficit později dospí, což ovšem tělu vůbec neprospívá. Důležité je i dobré stravování a v neposlední řadě najít si čas na své koníčky," radí Roman Urban ze společnosti Déhora, která se správným plánováním směn zabývá.

Pro většinu zaměstnavatelů jsou Vánoce období špičky, kdy buď čelí rostoucí poptávce nebo dodělávají zakázky. Situaci jim navíc komplikuje zvýšený zájem zaměstnanců o dovolenou a musí se proto často potýkat s menším počtem dostupných pracovních sil. Pro zaměstnavatele je to příležitost ověřit si systém plánování pracovních sil a jejich řízení. Nestačí však využít ověřený směnový model, který odpovídá proměnlivému množství práce a z toho plynoucích potřeb počtu zaměstnanců na směnách, ale i nástroje flexibility. Ty umožňují společnostem vyrovnávat se lépe, a hlavně rychleji, se změnami a sezónními špičkami. Cílem je ušetřit náklady plynoucí z přesčasových příplatků nebo naopak z nevyužité pracovní síly. Význam plánování a řízení zaměstnanců je o to větší, když je třeba brát ohled na zákoník práce, zdraví a výkon zaměstnanců.

"Lidé nejsou stroje nebo materiál, nelze je zapínat a vypínat, kdy se zaměstnavateli zlíbí, anebo je ukládat na sklad do zásoby. Přesto lze i v hektickém předvánočním období směny plánovat tak, aby negativní následky na zaměstnance byly co nejmenší. Důležité je dát jim dostatečnou míru flexibility a možnost, rozhodovat si o své pracovní době částečně sami," říká Roman Urban.

Mezi nejvýznamnější nástroje flexibility, které lze aplikovat ve směnných provozech, patří využití tzv. flexibilních směn. V praxi to znamená, že firma nepoužívá směnový model pracující se čtyřmi směnovými týmy, ale se šesti. Výhodou je stabilní rozvrh směn, u kterého nedochází k náhlým změnám na poslední chvíli, protože v případě jakéhokoli výkyvu se pracuje jen s flexibilní směnou. Druhým nástrojem je tzv. samoplánování směn, které umožňuje, aby se s větším množstvím práce poprali samotní zaměstnanci a volili si směny podle svých preferencí. V případě vyššího pracovního tlaku a potřeby rychlého rozhodování je lepší, aby rozhodovali sami pracující, kteří umí nejlépe posoudit své časové a fyzické možnosti.

Základním principem metody samoplánování je nechat plánování směn na samotných zaměstnancích za předpokladu dodržení jasně daných pravidel. Systém samoplánování se tak dá považovat za stabilní, a to i v době špiček, jako jsou třeba Vánoce. Využívání vlastního plánování směn je dobrovolné, směny si rozvrhují jen ti zaměstnanci, kteří v tom vidí přidanou hodnotu. S poskytnutou mocí však souvisí i odpovědnost. Zároveň je tento koncept plánování směn spravedlivý a neplatí zde pravidlo "kdo dřív přijde, ten dřív mele" a ani se nedá využívat například lepších vztahů s nadřízeným. Pokud se zaměstnanec podílí na tvorbě rozvrhu, není možné, aby dostal směnu příkazem. To platí právě naopak pro ty zaměstnance, kteří nehrají v systému samoplánování týmově.