Ombudsman se opakovaně setkával s případy, kdy klient generální plnou mocí zmocnil advokáta, aby za něj prováděl všechny právní úkony, ale správní úřady se k této plné moci stavěly různě. Některé ji akceptovaly, jiné ji odmítaly a nad rámec zákona požadovali, aby byl klientův podpis úředně ověřen. Pro zastoupené klienty to někdy mělo vážné procesní následky. Jejich odvolání podaná advokátem byla například zamítnuta jako nepřípustná a přišli tak o možnost se proti rozhodnutí úřadu bránit, jindy úřad veškeré písemnosti zasílal klientovi, nikoli advokátovi, který vše za klienta vyřizoval.

Z dotazníkového šetření ombudsmana vyplynulo, že i když většina odborů krajských úřadů a magistrátů generální plné moci akceptuje a pouze 6 % nikoli, správní praxe není napříč republikou jednotná a úřady jsou vedeny různými právními důvody. Tento stav považoval ombudsman za nepřijatelný a obrátil se na Ministerstvo vnitra jako gestora správního řádu. Upozornil ministerstvo, že chybí jasné pravidlo, které by úřadům určilo akceptovat ve správních řízeních generální plnou moc udělenou advokátovi a nevyžadovat po klientovi úředně ověřený podpis. Sjednotila by se tím praxe a mělo by to pozitivní dopad na účastníky správních řízení, kteří by už nemuseli činit úkony nad rámec zákona.

Ministerstvo vnitra následně přijalo sjednocující metodické stanovisko, které problém vyřeší. "Cením si přístupu ministerstva a rychlého vydání metodického stanoviska pro úřady, které přispěje k naplnění principů dobré správy. Především ale pomůže občanům, kteří mohli na nejednotnou praxi úřadů doplácet," kvituje ombudsman Stanislav Křeček přístup Ministerstva vnitra k jeho doporučení.