Obyvatelka Břeclavi dlužila městu poplatek za komunální odpad v řádu několika tisíc korun. Za tento dluh město vůči ní vedlo oprávněnou exekuci a byl jí obstaven účet. Žena pobírala dávky pomoci v hmotné nouzi, které jí byly vypláceny složenkou. Chybou systému jí však začaly chodit na obstavený účet, na kterém byly v rámci exekuce zabaveny. Žena upozornila městský úřad, že se jedná o dávky pomoci v hmotné nouzi a chtěla peníze vrátit. Chybu v systému i charakter prostředků potvrdil i úřad, který dávky vyplácel. Městský úřad to však odmítlo udělat.

Zástupce ombudsmanky městský úřad opakovaně upozorňoval, že dle platné legislativy, stejně jako dle nálezů Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, není možné v exekuci zabavit dávky pomoci v hmotné nouzi. Městský úřad Břeclav však odmítá akceptovat platnou legislativu a nadále trvá na svém tvrzení, které nemá oporu v zákoně ani judikatuře. Z tohoto důvodu přistoupil zástupce ombudsmanky k vydání sankční tiskové zprávy.

Dávky pomoci v hmotné nouzi a možnost jejich exekuce
Smyslem exekučního řízení je vymoci plnění, které náleží do veřejných rozpočtů. Tento cíl je společensky odůvodněný a je samozřejmě dobře, pokud se jej městský úřad snaží dosáhnout co možná nejefektivněji. Vzhledem k dlouhému historickému vývoji však došel zákonodárce k tomu, že nelze přistupovat k výkonu rozhodnutí v některých krajních případech. Jedním ze zákonných omezení je i to, že některé specifické druhy příjmů lze exekucí postihnout pouze v omezeném rozsahu, jiné jsou z výkonu rozhodnutí zcela vyloučeny. Mezi takové náleží i dávky pomoci v hmotné nouzi, které exekucí vůbec nelze postihnout, na což odkazuje jak ustanovení § 317 odst. 2 občanského soudního řádu, tak ustanovení § 48 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi.

K závěru ohledně nemožnosti postihnout dávky pomoci v hmotné nouzi dospěl i Nejvyšší soud, který v této souvislosti poukázal na to, že dávky pomoci v hmotné nouzi mají sloužit výhradně k zajištění základních životních potřeb příjemce a jeho rodiny. Svůj charakter dávky pomoci v hmotné nouzi a další chráněné příjmy neztrácejí pouhou výplatou, a to ani výplatou na bankovní účet. Ten pozbydou až později, zejména stanou-li se úsporou.

Jak dále upozornil Ústavní soud v případě, kdy posuzoval zákonnost exekuce nezabavitelné části důchodu vyplaceného na bankovní účet, je třeba zohledňovat smysl právní úpravy nezabavitelných částek. Opačný přístup je založen na přepjatém právním formalismu a ve svém důsledku vede k porušení základního práva na ochranu vlastnictví.

Lze tedy uzavřít, že aktuálně vyplacenou dávku pomoci v hmotné nouzi nelze postihnout exekucí, a to ani byla-li vyplacena na bankovní účet postižený exekucí.