Oxid uhelnatý je jedovatý plyn, který je lehčí než vzduch, se vzduchem tvoří výbušné směsi. Oxid uhelnatý se váže na červené krevní barvivo a vytváří tzv. karboxihemoglobin - v důsledku toho se kyslík nemůže dostat do těla. Tady je totiž problém, že oxid uhelnatý není vidět ani cítit. Lidé mohou pozorovat bolest hlavy a malátnost. Oxid uhelnatý ovlivňuje nervový systém.

Zvláště nebezpečné jsou nevětrané malé místnosti, jako jsou například koupelny s hořící karmou. Pokud se při hoření plyn dokonale nespaluje, vzniká oxid uhelnatý. Protože je lehčí než vzduch, hromadí se v horních vrstvách. Člověk, který se například delší dobu koupe ve vaně a pak se najednou postaví, se ve větší výšce nadýchá koncentrovaného oxidu uhelnatého. Může se mu zatočit hlava a záleží pak na okolnostech, zda se mu podaří dostat se z vany včas nebo ne.

Nebezpečná koncentrace oxidu uhelnatého začne být při překročení 100 jednotek ppm. Většina hlásičů oxidu uhelnatého spouští poplach již při 70-80 ppm. Hladina překračující 150-220 ppm je již životu nebezpečná.

Hasiči stále upozorňují na to, aby si lidé nechali zkontrolovat plynové a kondenzační kotle, jejich nainstalování a hlavně těsnění. Tady je totiž problém, že oxid uhelnatý není vidět ani cítit. Lidé mohou pozorovat bolest hlavy, malátnost. Oxid uhelnatý ovlivňuje nervový systém.

Doporučujeme montovat detektor oxidu uhelnatého. Oxid uhelnatý je plyn lehčí než vzduch, proto se hlásič oxidu uhelnatého montuje ke stropu nebo do horní části místnosti.