Co jsou hromadné žaloby a k čemu vlastně slouží?

V každé společnosti existuje skupina podnikatelů, kteří mají své podnikání postaveno na neférovém nebo dokonce protiprávním modelu. Tento model může spočívat ve vybírání nesmyslných poplatků, protiprávních pokut či jiných "specialitách". Vždy se v něm však v určité míře uplatňuje rozvaha nad takzvanou racionální apatií podvedených spotřebitelů. Ti se totiž v mnoha případech proti nepoctivému jednání nebrání, jelikož zvažují, zda se jim vyplatí věnovat čas vleklému a nákladnému soudnímu sporu s ekonomicky silnějším subjektem. "Jenomže jaké jsou důsledky? Nepoctivý podnikatel připravil konkrétního spotřebitele o relativně drobný obnos, tohoto ?experimentu’se však následně dopustil u tisícovky dalších poškozených. Z tisícikorunových částek se stávají miliony a šmejd zůstává nepotrestán,"popisuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Ve vyspělých zemích se proto postupně vyvinul nástroj, který tyto případy umožňuje vyřešit kolektivně v rámci jednoho řízení. Principem hromadných žalob je, že se za zájmy skupiny poškozených spotřebitelů berou subjekty, které v předmětných sporech vyrovnávají váhovou kategorii a utkají se šmejdem namísto spotřebitelů. "Správně nastaveným hromadným řízením tak lze ulevit přehlceným soudům, zajistit, že jsou podobné případy u soudu rozhodovány obdobně, kultivovat podnikatelské prostředí a docílit spravedlivé náhrady poškozeným spotřebitelům,"vysvětluje Eduarda Hekšová.

Jak této představě odpovídá návrh z dílny Ministerstva spravedlnosti?

Zájmy spotřebitelů budou při splnění dalších podmínek zastupovat k tomuto účelu registrované neziskové organizace zabývající se prokazatelně po určitou dobu problematikou ochrany spotřebitele. Spotřebitelské organizace budou namísto spotřebitelů vystupovat v řízení jako žalobci a ponesou veškerá rizika spojená s případným neúspěchem ve sporu. Z pohledu konkrétních parametrů hromadného řízení budí velké rozpaky zejména upřednostnění přihlašovacího režimu (opt-in), namísto režimu odhlašovacího (opt-out) a nedostatečné zajištění dlouhodobě udržitelného financování systému hromadných žalob.

Opt-out vs. opt-in

Ministerstvo u nároků, u nichž bude možné požadovat za pochybení podnikatelů náhradu, uplatňuje tzv. přihlašovací režim (opt-in). V tomto režimu se případné závěry soudu netýkají všech poškozených spotřebitelů, ale jen těch, kteří se aktivně, včas a stanoveným způsobem k řízení přihlásí, což podstatu hromadného řízení do značné míry paralyzuje. "Tímto způsobem se zvyšují náklady spotřebitelských organizací už v prvotní fázi řízení spočívající ve vyhledávání poškozených osob, zjišťování informací, získávání podkladů a vysvětlování nutnosti registrace. Opt-out je obecně levnějším řešením a jeho prostřednictvím lze získat odškodnění pro větší skupinu poškozených spotřebitelů,"upozorňuje Eduarda Hekšová z dTestu. U nižších škod lze rovněž oprávněně očekávat, že spotřebitelé nebudou své nároky vůbec uplatňovat (racionální apatie).Je třeba vážit i dosažení preventivního účinku proti šmejdům."Navrhovaný přihlašovací (opt-in) režim podporuje úvahy šmejdů o ekonomičnosti ?business modelu’, na jehož základě úmyslně porušují práva spotřebitelů. V situaci, kdy bude pouze část spotřebitelů žádat a následně snad i získá nějaké odškodnění, zůstane velká část peněz získaných z protiprávního jednání v kapsách šmejda.Z hlediska ochrany spotřebitelů je proto jasné, kterou variantu v dTestu preferujeme,"doplňuje Eduarda Hekšová.

Financování

Dle evropská směrnice, kterou mají návrhy zapracovat, je zavedení systému udržitelného financování jednou z priorit při zavádění hromadných žalob. "Ministerstvo v tomto smyslu navrhuje spotřebitelským organizacím přiznat odměnu z vyhraného sporu a odpuštění soudního poplatku. Tím je však zpětně kompenzováno jen riziko a náklady z konkrétního hromadného řízení, o vytvoření finančního polštáře pro dlouhodobou udržitelnost systému hromadných žalob nemůže být řeč. Přípravná fáze hromadného řízení, sběr dat, jejich analýza a vyhodnocení by navíc nebyly finančně zajištěné v okamžiku jejich potřeby. Pokryty by nebyly ani případy, kdy si spotřebitelská organizace z analýzy získaných podnětů vyhodnotí, že nejsou důvody pro podání hromadné žaloby," poukazuje na nedostatky ministerského návrhu Eduarda Hekšová. Návrh také neodráží potřebu vypořádat se s určitou mírou neúspěšných hromadných žalob. Svádí proto k podávání žalob pouze v jednodušších případech, u nichž lze úspěch s vysokou pravděpodobností předvídat i bez hlubších analýz. Tím však řada případů systematického porušování práv zůstane bez odezvy. 

Zajistit financování hromadných žalob výhradně z vlastních zdrojů je pro spotřebitelské organizace rovněž prakticky nemožné. V této souvislosti je třeba také vzít v potaz neziskovou povahu spotřebitelských organizací, které obvykle nedokážou vytvářet rezervy, protože v případě dotací od státu, na kterých je většina spotřebitelských organizací závislá, je tvorba zisku zcela zakázána. Spotřebitelské organizace proto již nyní, bez nutnosti financovat hromadné žaloby, jakékoliv výkyvy ve financování dorovnávají jen s velkými obtížemi.

Jako ideální varianta by se proto jevila kombinace různých druhů financování, tj. zvláštního fondu kolektivního odškodnění, který by vyžadoval pouze prvotní investici a dále byl průběžně financován z úspěšných kauz a například výnosů pokut udělených dozorovými orgány na spotřebitelském trhu, právního pojištění a komerčního financování třetí stranou. "V dTestu jsme si dobře vědomi, že veřejné zdroje nejsou nekonečné, možné financování z vybraných pokut proto aktivně nabízíme jako jedno z vhodných a relativně bezbolestných řešení,"dodává Eduarda Hekšová. V případě, že se do finální podoby zákona nepodaří prosadit udržitelný způsob financování systému hromadných žalob, lze si jen s obtížemi představit jeho naplnění v praxi. "Potom budeme muset zvážit, zda jsme ochotni riskovat existenci dTestu při každém podání hromadné žaloby,"popisuje důsledky nezajištěného financování ředitelka dTestu.

U současného návrhu je třeba vzít v úvahu, že se nachází na začátku relativně dlouhého legislativního procesu a může ještě doznat řady změn. Pokud by však byl přijat ve stávající podobě, bylo by možné se s ohledem na výše formulované připomínky důvodně obávat, že by byl institut hromadných žalob sice formálně zaveden, přes přirozené a zákonné překážky by však k jeho naplnění v praxi docházelo jen zcela výjimečně.