"Film jsem začala natáčet v době, kdy mě provázely velké strachy a úzkosti z možné ztráty. Ne, že bych za dobu natáčení a výroby dokumentu přestala mít strach, nicméně mě setkání s lékaři a jejich pacienty svým způsobem osvobodilo," uvádí ke snímku režisérka Adéla Komrzý a dodává: "Troufám si říct, že jsem díky této hluboké vnitřní zkušenosti i péči paliativního týmu mohla vědomě a dobře prožít odchod své babičky."

Režisérka Adéla Komrzý po dobu dvou let mapovala Oddělení paliativní péče ve VFN na Karlově náměstí, které zde vzniklo jako pilotní projekt, jenž má sloužit modelovým příkladem ostatním klinikám. V prostředí robotické medicíny a bílých plášťů se do středu pozornosti staví nikoli nemoc jako taková, ale sám člověk. Během intimních rozhovorů se svými pacienty proto lékaři hledají odpovědi na otázku, jak žít dobrý život s nemocí.

"Jde o vhled do těžkého tématu, které je ale podané s hlubokou lidskostí. Když film viděli první diváci v rámci karlovarského festivalu, prakticky nikdo po projekcích neopouštěl sál a diskuze trvaly téměř stejně jako samotný film. Prokázalo se tedy, že tvůrci odvážně otevřeli podstatné otázky, které se nakonec týkají nás všech a je potřeba se jimi zabývat," komentuje snímek kreativní producentka Věra Krincvajová.

Díky dokumentu byl také založen Nadační fond Kliniky paliativní medicíny, který vznikl při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnici v Praze proto, aby propojením odborníků a dárců pomáhal rozvíjet paliativní medicínu i vzdělávání v tomto oboru. V roce 2022 pracují specializované paliativní týmy již ve více než dvaceti českých nemocnicích.