"Podpora zpracovatelského průmyslu stále není dostatečná a neumožňuje dosažení srovnatelné konkurenceschopnosti s konkurenty z ostatních členských zemí," upřesňuje ředitel pro programování a strategii PK ČR Miroslav Koberna.

Dá se odpovědět, že v rámci národních dotací (rámec cca 5 MLD Kč, pro zpracovatele cca 700 MIO) byli zpracovatelé podpořeni v úrovni cca 14 % z celkového objemu. V rámci PRV celkový objem na období cca 122 MLD Kč, zpracovatelé (5,745 MLD Kč modernizace, 2,574 MLD Kč inovace) tedy 8,319 MLD Kč celkem (nutno brát v úvahu, že z těchto opatření čerpají i zemědělci na své projekty na zpracování, ale opačně to nefunguje). Tedy zpracovatelé byli podpořeni na úrovni 6,76 % celkového rozpočtu. Zdá se to snad někomu moc?

Pokud chceme zvýšit soběstačnost v zemědělství a v zásobování potravinami a snížit závislost na dovozech, je v každém případě třeba dále podporovat zpracovatelský průmysl. Např. v produkci mléka vyvážíme skoro 25 % suroviny a dovážíme zpět hotové výrobky, možná právě z české suroviny. Takže z národních zdrojů podporujeme chov krav a výrobu mléka a vytvořená přidaná hodnota při zpracování zůstává mimo Českou republiku, a to není dobře. Pokud chceme zvyšovat soběstačnost ve výrobě potravin, musíme zvyšovat podíl kvalitních českých výrobků na tuzemském trhu, a to se bez investic do zpracování, do inovací a nových výrobků neobejde. Jinak se budeme čím dál více stávat "banánovou" republikou, která ve velkém vyváží suroviny a dováží zpracované výrobky. Možná to někomu vyhovuje, ale rozhodně to neprospívá ani saldu českého agrárního obchodu, ani renomé České republiky, která byla vždy vyhlášená svými potravinářskými výrobky, a v konečném důsledku ani českým daňovým poplatníkům.

A nejde jen o mléko. Vyváží se živý skot, prasata obiloviny a řepka. Pokud máme zpracovatelské kapacity, není důvod je nevyužívat a neprodukovat české potraviny. Navíc potravináři jdou s dobou, investují do nových technologií, inovací ve výrobě i do nových výrobků, které odpovídají trendům dnešní doby ať už jde o snižování obsahu citlivých živin, jako jsou tuk, cukr nebo sůl, nebo o přidávání prospěšných složek jako je třeba vláknina nebo nejrůznější vitamíny a stopové prvky, nebo o snižování energetické náročnosti výroby, snižováni využíváni plastů ve výrobě apod. Pokud nebudeme investovat právě do těchto nových potravinářských trendů, může se nám velmi lehce stát, že za pár let budou takto inovované výrobky na trhu pouze od zahraničních výrobců, protože spotřebitel je bude požadovat a u nás nebude nikdo, kdo by je vyráběl.