Ještě než se žáci pustili do prezentací příběhů, promluvil k nim pardubický radní pro školství Jakub Rychtecký, který týmům poděkoval za jejich zapojení do projektu. Jak řekl, projekt považuje za smysluplný a rád vidí, že městské peníze byly dobře investované. Po něm se slova ujal ředitel východočeské pobočky Paměti národa Tomáš Heller, podle něhož projekt Příběhy našich sousedů propojuje mladší a starší generaci, což je podle něj v dnešní společnosti potřeba. Večerem provázela moderátorka Andrea Moličová a hudební doprovod akce zajišťovala Ester Tomášková.

Samotnou prezentaci příběhů zahájili žáci ZŠ nábřeží Závodu míru, kteří převyprávěli vzpomínky Milana Grulicha na druhou světovou válku, kterou prožil jako dítě v Kyjově, i zážitky z obsazování pardubického letiště sovětskými vojsky v srpnu 1968. Následoval příběh celoživotní sokolky Vendulky Jozífové, které v srpnu 1968 pokazila svatbu invaze sovětských vojsk a která se nebála předávat žákům sokolské myšlenky v době, kdy byl Sokol zakázán. Její vyprávění představily žákyně ze ZŠ Polabiny npor. Eliáše. Ze stejné základní školy byl i třetí dokumentaristický tým, který diváky seznámil s příběhem Lumíra Sokola, který byl v 80. letech členem undergroundu, spolupracoval s disentem a byl vyslýchán Státní bezpečností. Žáci ze ZŠ Polabiny 1 oblečení do kostýmů poté formou scének, v nichž mluvili česky i německy, převyprávěli vzpomínky Františka Krause na jeho dospívání v protektorátu za 2. světové války.

Následovala prezentace týmu ze ZŠ Waldorfská, v níž žáci představili příběh Veroniky Doutlíkové, která se jako studentka účastnila demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989, byla zatčena a odvezena k výslechu. Další tým ze ZŠ Benešovo náměstí využil při prezentaci zlomenou laťku, protože divákům představoval příběh známého atletického trenéra Jiřího Čecháka, který zažil příjezd okupačních vojsk do Pardubic v srpnu 1968, v 70. letech byl vyslýchán Státní bezpečností a v roce 1989 emigroval do USA. Prezentaci zakončilo vystoupení týmu ze ZŠ Staňkova, který za doprovodu kláves převyprávěl vzpomínky Heleny Svobodové na nálety, která zažila jako malá dívka v Pardubicích během 2. světové války.

Všechny prezentace sledovala porota ve složení Martina Lukáčová (pedagožka), Lukáš Dubský (novinář) a František Kašpárek (historik), která následně vybrala tři týmy, které příběh pamětníka zpracovaly i převyprávěly nejlépe. Nejvíce se porotě líbilo zpracování příběhu Jiřího Čecháka žáky ze ZŠ Benešovo náměstí, druhé místo obsadili žáci ze ZŠ Polabiny 1 s příběhem Františka Krause a na třetím místě se umístil tým ze ZŠ Staňkova, který zpracoval příběh Heleny Svobodové. Vítězné týmy si odnesly ceny od Východočeského divadla Pardubice a společností Mindok a Escape Game Pardubice, které si převzaly z rukou Venduly Müllerové z Post Bellum, ředitele Paměti národa Východní Čechy Tomáše Hellera a vedoucí odboru školství, kultury a sportu Magistrátu města Pardubice Ivany Liedermanové.

Do Příběhů našich sousedů se letos zapojilo 6 pedagogů z 6 pardubických základních škol, kteří vytvořili 7 žákovských dokumentaristických týmů z celkem 30 žáků osmých a devátých tříd. Během tří měsíců si žáci vyzkoušeli práci dokumentaristů. Sami nebo za pomoci učitele a koordinátora Post Bellum našli pamětníka, natočili s ním rozhovor a nahrávku dále zpracovali do rozhlasové či televizní reportáže, digitalizovali dobové fotografie pamětníka, fotograficky zaznamenali průběh projektu, prozkoumali dokumenty v archivech a napsali životopisy pamětníků. Někteří žáci ještě navíc nakreslili komiks, vytvořili koláž z fotek, napsali úvahu k příběhu pamětníka či jiný textový výstup. Veškeré jejich práce jsou uloženy na webových stránkách projektu www.pribehynasichsousedu.cz ke zhlédnutí.

K červnu 2018 se do vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů, který realizuje nezisková organizace Post Bellum, zapojilo na 3182 žáků a studentů z téměř 500 škol po celé České republice, kteří zdokumentovali celkem 761 pamětnických příběhů. V Pardubicích se projektu základní školy účastnily již potřetí. Cílem projektu je předávání zkušeností mezi generacemi, které považujeme za nejpřirozenější způsob vzdělávání. Chceme zpřístupnit touto formou moderní dějiny co nejširšímu okruhu čtrnáctiletých a patnáctiletých studentů. Žádná učebnice nedokáže tak jedinečným způsobem inspirovat jako vyprávěný příběh.