Halalí tralalí, zpívané pětisethlavou nymfou budoucnosti Havířova v závěru představení tomu dalo zapravdu. Děti z posledních řad měly zcela jistě problémy s pobíráním celého textu, spontánní reakce dětí na průběh představení přeci jenom ruší a tvoří akustickou bariéru od jeviště k zadním pozicím v obřím hledišti. Před odjezdem z Havířova byla s pořadateli sjednána návštěva Divadla Dětí v roce 2019, ovšem s domluvou buďto volby malého sálu, který je tak veliký, jako jiná divadla, nebo korekcí diváků na 250 na jednom představení.

Nasvítit a nazvučit jeviště, na kterém by bez problémů přistál Boing 737, a ještě by mu zůstalo na otočení, to zabralo více času než v jiných, komornějších divadelních sálech. Naštěstí profesionálové na svých místech, vybavení nejenom dokonalým světelným parkem a jeho nejmodernějším ovládáním, ale také mnohaletou zkušeností a v neposlední řadě ochotou ke konání dobré věci vykouzlili na jevišti útulné, měkounké divadelní prostředí, vhodné pro odehrání pohádky O Balynce, dobrém štěněti a třídě nízkých kamarádů s divadelní radostí.

Děti se na Balynku těšily, první nedočkavci byli v prostorném foyeru již půl hodinu před prvními tóny úvodní písně pohádky, a rozhodně se ukázaly v nejlepším světle co do připravenosti na představení, za což dík metodickému oddělení a v neposlední řadě armádě pedagogů, spíše pedagožek. Ty se v bezmála osmdesátitisícovém městě rozhodly spojit svůj život s výchovou nejmenších a zdá se, že svoji práci plně zvládají. Problematiku třídění domácího odpadu s dětmi dokonale rozebraly. Inu, kdo umí, ten umí. Také za to jim díky. A protože změna je život, z obřích prostor havířovského domu kultury se soubor přesunul v odpoledních hodinách do malebného Jablunkova k následným dvěma komorním představením v multifunkčním sále tamní školy.