Přítomné diváky na kino-besedě přivítala Dagmar Buchtová ze Studijní a vědecké knihovny a ředitel východočeské pobočky Paměti národa Tomáš Heller, který představil hlavního hosta večera, pardubickou disidentku a dlouholetou pedagožku Jarmilu Stibicovou. Její vzpomínky nejprve nastínil desetiminutový videodokument neziskové organizace Post Bellum, na který poté navázala svými otázkami dokumentaristka Jana Mentbergerová, která besedu moderovala.

Pamětnice nejprve vzpomínala na své mládí, na 60. léta a to, jak vnímala tehdejší situaci ve společnosti. "Ten, kdo se díval kolem sebe a pocházel z normální nekomunistické rodiny, věděl, že tohle není normální systém. My jsme se stýkali mezi sebou, mezi kamarády a příbuznými a s komunisty jsme styky neměli," uvedla.

V rozhovoru pamětnice také vyprávěla o podepsání Charty 77, které nikdy nepovažovala za nějaké hrdinství. Podle ní nešlo o politický dokument, ale lidsko-právní. Proto ji, jak uvedla, velice překvapilo, jak malou odezvu měl mezi veřejností. Přímo ve východních Čechách podle ní podepsalo Chartu 77 jen několik lidí. "Chartistů byla hrstka. Byli jsme čtyři. Ale scházeli jsme se i nechartisti. Štafetu pak převzal underground a druhá skupina lidí byla praktikující věřící," popisovala Stibicová skupiny disidentů ve svém okolí.

V následných letech po podepsání Charty 77 se představitelé komunistického režimu snažili v rámci akce Asanace donutit Jarmilu Stibicovou a jejího manžela k odchodu z republiky. Manželé se ale rozhodli zůstat. "My jsme to s manželem odmítli s tím, že jsme tady doma. A že když by měl někdo odcházet, tak to nejsme my," vyprávěla pamětnice s narážkou na představitele komunistické strany.

Ve vzpomínání pamětnice nechyběly ani úsměvné historky z 80. let. Například jak se v přestrojení vypravila na Hrádeček za Václavem Havlem. "Já jsem byla jako houbařka, s košíkem a nožíkem, a dělala jsem, jako že jdu na houby," popisovala svou taktiku, aby ji hlídka před Hrádečkem nechala projít dál. Nebo když se jí pokoušel na pohřbu disidenta Pavla Wonky ve Vrchlabí v roce 1988 zadržet policista, zachránila ji paní toaletářka z veřejných záchodků, které byly vedle hřbitova. "Zmizela jsem na dámy a paní za mnou policajta nepustila. A spustila na něj, že to už dělá kdovíjak dlouho, ale ještě se jí nestalo, aby se jí chlap snažil dostat na dámský záchod, a že je asi úchylnej," vyprávěla pamětnice s tím, že policista musel čekat venku, zatímco ona s pomocí zmíněné paní odešla jiným východem.

V závěru pamětnice popřála všem přítomným divákům, aby už nikdy nemuseli zažít takovou dobu jako ona. "I v dnešní době je potřeba dívat se kolem sebe a co stojí za některými sliby. Lidi jsou bohužel důvěřiví a nechají se nalákat. Abyste hlavně o věcech přemýšleli do hloubky," dodala.

Na třetí hradecké kino-besedě, která se uskuteční 1. listopadu od 17 hodin opět ve Studijní a vědecké knihovně, budou mít diváci možnost se osobně ptát nejen na 50. léta bývalého hradeckého "pétépáka" Václava Hampla.