"Náš průzkum se týkal situace v celé republice a ukázalo se, že zákon nese své ovoce. Lidem, kteří se rozhodli přestat kouřit, se dostává podpory. Na drtivé většině veřejných míst se skutečně nekouří," říká prof. MUDr. Jaroslav Malý. Za pozitivní dopad protikuřáckého zákona považuje senátor Jaroslav Malý i zvýšený zájem o služby odvykacích poraden, který je na některých místech až o 50 % vyšší.

Výše pokut zdaleka nebyla pro podnikatele likvidační
Tým senátora Jaroslava Malého požádal o data všechny krajské hygienické stanice na konci března tohoto roku. Za necelý měsíc se podařily dát dohromady údaje ze všech 14 krajských hygienických stanic, které realizovaly zhruba 11 tisíc kontrol po celé ČR v provozovnách stravovacích služeb. Ačkoliv podnikatelům hrozí za nedodržení zákona č. 65/2017 Sb. pokuta až 50 tisíc korun, byla průměrná výše pokuty v kraji Vysočina zhruba jeden tisíc korun. "To skutečně nejsou sumy, které by měly podnikatele položit. Celkový rozsah kontrol a objem penalizací považuji za přiměřený," komentuje činnost hygieniků senátor Jaroslav Malý. Na Vysočině vyráželi kontroloři do terénu každý měsíc průměrně 38 x. Celorepublikově nejčastěji chodili na kontroly v Moravskoslezském kraji, a to v průměru 394 x měsíčně. Nejvíce pak vybrali na pokutách v Ústeckém kraji, kde celková výše vybraných pokut činila 121 tisíc korun.

Zákon rozhodně nezměkčovat a kuřákům podat pomocnou ruku
Jako protiváha poslanci navrhovaného změkčení zákona vzniká řada iniciativ předně z řad lékařů.

Příkladem je petice profesorky Evy Králíkové a profesorů Pavla Pafka a Jana Pirka, kteří se zasazují o zachování veřejných nekuřáckých prostor. Výzvu poslancům pro zachování stávajícího zákona adresovala i Česká pneumologická společnost. "S jejím předsedou profesorem Kolkem jsme na konci dubna o prospěšnosti této snahy na kongresu Hradeckých pneumologických dnů živě diskutovali a já tyto iniciativy veřejně podporuji. Pochopit to je přeci věcí zdravého rozumu. Který jiný tvor si podřezává větev, na které sedí? V pohostinství navíc pracuje řada mladých lidí, kteří se chystají založit rodinu, nebo ji již mají, a ti v zakouřeném prostředí trávili celou svou pracovní dobu," říká profesor Malý. Podle něho by nemělo docházet ke stigmatizaci kuřáků, ale za pozitivního společenského tlaku pro omezování kouření by jim měla být nabízena pomoc. "Již před dvěma lety se naše hradecká fakultní nemocnice připojila k Evropské síti nekuřáckých nemocnic a od mnoha našich zaměstnanců jsme tehdy zaznamenali velkou vůli s kouřením skoncovat. Zřídili jsme na to konto při plicním oddělení poradnu pro odvykání závislosti na tabáku. Pro velký zájem jsme její kapacitu od léta dvakrát navýšili. Úspěšnost tu máme 39 %. Když se lidé pokoušejí přestat kouřit bez pomoci, jsou úspěšní tak ve 3-5 %," říká profesor Malý. Obdobné zkušenosti má i vedoucí Centra pro závislé na tabáku v Pardubicích Jana Nedbalová, která má s pomocí od závislosti na tabáku již patnáctiletou zkušenost: "Zvýšený zájem o terapii jsme zaznamenali již v době, kdy se o zákonu teprve začalo veřejně diskutovat. Měli jsme najednou o 50 % klientů více. Naše objednací doba na první návštěvu klienta na terapii byla až 2 měsíce. Rok 2017 byl v pardubické poradně svou návštěvností skutečně historicky rekordní," říká. Podle ní vynakládají klienti enormní úsilí a i po skončení kouření jsou ještě 6 měsíců i rok velmi ohroženi recidivou. K návratu do starých kolejí může čerstvého nekuřáka dovést stres nebo zakouřené prostředí, v němž tráví čas se svými přáteli - kuřáky. "Pomoci by mohly i pojišťovny. Zatímco některá svého klienta v léčbě podpoří 500 korunami, jiná čtyřmi tisíci," uvažuje Jana Nedbalová.

Drobné úpravy zákona by jej zefektivnily
Pracovníci hygieny naráželi při kontrolách na obdobné komplikace. Shodují se například na potřebě přesněji v zákoně definovat vnitřní prostor provozovny a vyjmout z výjimek tzv. dočasné stavby. Provozovatelé často obcházejí zákon právě tím, že si nechávají provozovny zkolaudovat na dočasné stavby, aby se v prostorách kouřit smělo. Jako problematická se ukázala také povinnost provozovatele vyzvat osobu porušující zákaz kouření, aby v tomto jednání nepokračovala, nebo aby prostor opustila. Kontrolorem je však toto opatření prakticky nevymahatelné, protože "chytrý" provozovatel sdělí, že kuřáka vyzval a on neuposlechl. A tím je z obliga. Zodpovědnost za dodržování zákona by tedy měla
znovu směřovat na provozovatele nikoliv na zákazníka. Kontroloři, resp. spíše kontrolorky, narážely také na neochotu kouřícího a mnohdy alkoholem posilněného hosta prokázat svou totožnost. Pracovnice hygieny si sice mohou vyžádat asistenci policie, ale nechtějí tak činit plošně. Předjímat, kde skutečně vzniknou problémy, však nedokážou. Obcházením zákona jsou také účelově zakládané soukromé kluby na místě někdejší restaurace. Pokud provozovatel svůj podnik odhlásí ze živnostenského rejstříku a ukončí podnikatelskou činnost, je prakticky nekontrolovatelný. Opakovaně zjišťovaným nešvarem byla rovněž mylná domněnka, že se po skončení provozní doby v provozovně kouřit může. "Nicméně praxe ukázala, že zákon jako celek plní svou funkci. Kolegou Bendou zatracovaná data ÚZIS s vykázaným úbytkem nejčastějších diagnóz u kuřáků od zavedení zákona mohou být ve skutečnosti v interpretaci pozitivních účinků zákona relevantní, ačkoliv se týkají několika měsíců. U lidí s kardiovaskulárními onemocněními je hranice mezi proběhlou či neproběhlou srdeční příhodou jazýčkem na misce vah. Drobné nejasnosti v zákoně můžeme ještě legislativně upravit, ale po tak dlouhé společenské diskuzi by byl návrat zpět medvědí službou," uzavírá profesor Malý.