Kulturní zařízení Adalbertinum disponuje třemi divadelními scénami. Prvotní záměr, že se představení bude hrát ve studiovém sále, se na poslední chvíli změnil a představení proběhlo na sále hlavním, velkém, protože kapacita komornějšího divadelního sálu byla nedostatečná vzhledem k počtu přihlášených dětí. Z prosluněného sálu s obřími okny se jednoduchým technickým tahem stal zcela zatemněný prostor k příjemnému odehrání inscenace.

Hodina potřebného soustředění ze strany malých diváků se ukázala i přes dusno a horko snesitelná. Svůj podíl na tom samozřejmě měla kooperace metodického oddělení s pedagogickým sborem a v neposlední řadě ochota malých diváků k přípravě na představení. To proběhlo plynule a nebyl jediný hudební vstup, do kterého by se děti samy aktivně nevložily a nepomohly psímu detektivovi Balynce s roztříděním domácího odpadu.

Putovní výstavka Brána recyklace zatím po menší kolizi čekala na opravu, aby mohla soubor dohnat v polovině sledu představení. Poledním slunným krajem se potom divadlo vydalo pod hrad Košumberk, do Luží, kde na se ně kromě místních dětí těší i děti z Hamzovy dětské léčebny.