Sázava klidně tekla skrze centrum města, nad nímž se tyčí komplex základní školy s obrovským jezerem. Tiché šumění deště malovalo miliony soustředných kruhů na vodní hladině, děti připlouvaly a odplouvaly v pramíncích skupinek na oroseném chodníku ke a od hlavního vchodu, když v odpoledních hodinách začínalo nanášení na stavění scény na dvě středeční dopolední představení pro děti prvního stupně základních škol.

Divadlo patří do divadla, ne do tělocvičny, ale v tomto výjimečném případě bylo nutné jít s estetickými nároky až na samotnou hranu únosnosti, v divadelním sále se z technických důvodů bude hrát až druhý díl pohádky v květnu příštího roku. I přes nepřízeň akustiky v obrovské hale, kdy na každé představení přišlo půl druhé stovky diváčků, se podařilo udržet tvůrčí atmosféru na představení. Děti se poctivě naučily texty písní i básně, které je vedou k pochopení principu třídění domácího odpadu. Drobné zlobení, které proběhlo sálem, dokázala paní učitelka uklidnit.

Dobra, moudra a pochopení je na světě více, a tak i v Havlíčkově Brodě zakončila obě představení společná chorálová píseň halalí, tralalí. Ta zněla Brodem i po odjezdu souboru dále na Vysočinu, do malebné Polné. Tam se bude hrát v zámeckém divadle, inu...žijem si jak na zámku, ať to trvá věčně...