Problematika léčivých rostlin je částečně uchovaná v archivech muzeí, knihoven, vzdělávacích institucí, v odborné literatuře, místních kronikách i beletrii. Stále ještě zůstává i ve vzpomínkách žijících pamětníků. Tyto tradiční znalosti se ale postupně vytrácejí. "Léčivé a kořeninové rostliny, znalost jejich vlastností a účinků, používání v lidovém léčitelství, sběr, pěstování a zpracování, představují nedílnou součást kulturního dědictví českého národa i různých regionů. Tradice lidových léčitelů má na území ČR bohatou historii, ale odborné etnobotanické, přírodovědné a historické zpracování tohoto tématu zatím nebylo uspokojivě provedeno," popsala Jarmila Neugebauerová z Ústavu zelinářství a květinářství.

V prvním roce se proto vědci zaměřili na pátrání v archivech, muzeích a knihovnách s cílem shromáždit dokumenty o léčivých rostlinách a jejich použití. Hlavním zájmem vědeckého týmu byly především herbáře. Jedna z mnoha tuzemských cest vedla například do řádového archivu milosrdných bratří v Brně. "V řádových sbírkách se nachází tři různé herbáře od Joachima Ramschissla, Norberta Boccia a Menandra Fekéteho. Nejznámějším je třísvazkové dílo Norberta Boccia, které bylo využíváno především k výuce. Toto jedinečné dílo obsahuje více než 1 200 vylisovaných rostlin. Identifikace těchto druhů a aktualizace abecedního rejstříku je předmětem aktuálního výzkumu," přiblížila vědkyně. Druhou oblastí výzkumu bylo řešení problematiky konzervace rostlinného materiálu pro expoziční účely. V období vegetace vědci odebírali vzorky léčivých rostlin a zkoušeli různé způsoby sušení a preparování rostlinného materiálu.

"Oproti minulosti se význam léčivých rostlin z velké části přesunul do dalších odvětví - do lékárenství, potravinářství nebo kosmetiky. Rostliny jsou v současnosti zpracovávány a daleko méně se používají přímo a ve své celistvé podobě," nastínila Neugebauerová. Užívání léčivých rostlin jako potrava a lék je stejně staré jako osídlení. Pěstování léčivých rostlin na našem území sahá do desátého století. S příchodem řeholnických řádů byly zakládány kláštery a s nimi i zahrady s pěstovanými užitkovými i léčivými rostlinami. Velký rozmach pěstování byl zaznamenán v polovině devatenáctého století. "Dlouhodobým sběrem a pěstováním vybraných druhů v určitých oblastech se postupně prohluboval vzájemný vztah člověka a rostlin. Záměrnou šlechtitelskou činností byly zvýrazněny požadované vlastnosti, čímž postupně vznikala široká škála krajových odrůd a narůstala diverzita napříč regiony," uvedla vědkyně.

Odborníci za sebou mají první rok v rámci pětiletého projektu. Na něm Zahradnická fakulta MENDELU spolupracuje s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Olomouci a Národním zemědělským muzeem v Praze. Informace získané studiem historických pramenů budou zpřístupněny formou výstav a tematických publikací.