V době, kdy Česká republika vstupovala do NATO, byla Varšavská smlouva už dávno rozpuštěná a vize tehdejšího světa byla optimističtější, než je tomu dnes. Ve světě po konci studené války málokdo počítal s možností další velké války v Evropě, a dokonce se příliš nekalkulovalo ani s existencí silných a vlivných autoritářských režimů. Představa o světě, kde dominují liberální demokracie a mír, se však ukázala být velkou iluzí.

Většina lidí na této planetě dnes bohužel nežije v demokracii a počet autoritářských politických režimů stále roste stejně jako jejich vliv v současném světě. Autoritářský režim v Rusku navíc dlouhodobě podniká kroky proti zachování míru v Evropě. Dosud největším projevem tohoto jednání byla invaze na Ukrajinu v roce 2022. Neměli bychom však opomenout, že Rusko podniká ozbrojené akce vůči Ukrajině už od roku 2014 a již předtím provedlo třeba invazi do Gruzie.

V takovém světě je pro malé státy životně důležité mít silné spojence. Naše členství v NATO je tak dnes pravděpodobně ještě důležitější než kdy dříve, a nikoliv náhodou důvěra české společnosti v tento obranný pakt roste. V září 2023 vyjádřilo spokojenost s členstvím České republiky v NATO 67 % respondentů, což byl nejlepší výsledek od roku 2009. Agresivní politice kremelských autokratů totiž evropské státy samostatně čelit nemohou. V obrané alianci, jako je NATO, se však naše šance na uchování svobody a demokracie výrazně zlepšují. To platí nejen v případě reálného střetu s Ruskem a jeho spojenci, ale především i díky tomu, že NATO působí jako odstrašující faktor. Historie nám už mnohokrát ukázala, že expanzivní autokraté respektují jen sílu, a NATO představuje semknutý blok, se kterým je třeba počítat.

Představy některých lidí o tom, že nám ve stále nebezpečnější Evropě stačí vyhlásit neutralitu, jsou velmi krátkozraké. Naši neutralitu by totiž ostatní aktéři mezinárodního společenství respektovali jen v situaci, že bychom se mohli opřít i o velkou a silnou armádu. To by v našem případě znamenalo daleko více investic do obrany, než dnes vyžaduje členství v NATO, a pravděpodobně i obnovení některých ne zrovna populárních opatření, jako je znovuzavedení povinné vojenské služby. Sny o tom, že by nás v případě své pokračující expanze nechalo Rusko na pokoji, protože s ním máme dobré vztahy, patří do říše pohádek. Ostatně i ruský návrh na "neutralitu Ukrajiny" nebyl ve své podstatě ničím jiným než požadavkem na ukrajinskou kapitulaci.

V den výročí našeho vstupu do NATO je však třeba vedle výhod členství zmínit i závazky, které máme plnit. Česká republika má v tomto směru dlouhodobý dluh, protože dosud nikdy nedávala na svou obranu požadovaná 2 % HDP. Pokud chceme být spolehlivým spojencem, je nezbytně nutné, abychom plnili i tyto závazky a možná i ukázali snahu je mírně překonat. Mezinárodně politické klima v Evropě se totiž stále zhoršuje a investice do vlastní obrany a bezpečnosti je tak daleko důležitější než před deseti či dvaceti lety."