Zboží a služby zkrátka zdražují výrazně rychleji, než rostou mzdy. A to ještě zdaleka všude nerostou. Pro řadu domácností je to vážný problém. Už i potravinové banky jsou leckde poloprázdné. Vláda se tváří, že se jí to netýká.

Když srovnáme za loňský rok růst cen (inflaci) na jedné straně a růst hrubých mezd na straně druhé, přišli pracující zhruba o tři procenta své kupní síly. Za rok 2022 to bylo ještě víc, skoro 7 procent. Kdo pracuje, může si dnes z výplaty dovolit o jednu desetinu méně zboží a služeb než na jaře 2022.

Platí přitom, že statistika mluví o hrubých mzdách před zdaněním. Konsolidační balíček pravicové vlády ukrojil z toho, co skutečně dorazí zaměstnancům na účet, další peníze - zvedlo se nemocenské pojištění, ubyly některé slevy na daních. Podtrženo, sečteno: Chudneme.

Co na to vláda? Nic. Lidé, na které zdražování nejvíc dopadá, ji nezajímají. Je pravda, že se od ledna 2024 zvedla minimální mzda. Zvýšila se ale tak, že to zdaleka nevynahradilo růst cen. Její výše je navíc pořád pozadu za řadou evropských zemí i za průměrem Evropské unie.

Vyšší minimální mzdu mají v zemích jako je Polsko, Estonsko, Litva, Slovinsko nebo Řecko. Více než dvojnásobná je ve Francii, Irsku, Německu, Nizozemsku nebo Belgii, Lucembursko je dokonce na našem trojnásobku. Vláda dává navíc s opovržením najevo, že se jí netýkají ani evropská pravidla pro minimální mzdu.

Když něco nechce, ohání se vláda ráda evropskými pravidly. Možná si říkáte, že čeští politici vyhoví ve všem, co si v Bruselu třeba jen pomyslí. Když jde o zlevnění energií nebo regulaci cen potravin, pan Fiala řekne, že v Bruselu to nedoporučují, a proto to nejde. Když jde o dotace zemědělským firmám, tak Andrej Babiš se hájí tím, že v Bruselu říkají, že se přesně tímto způsobem musí dotovat, proto peníze do svých firem přijme. Když jde o pomoc lidem, tváří se vládní politici, že evropská pravidla neexistují.

O co jde? Platí evropská směrnice o přiměřených minimálních mzdách. Toto evropské pravidlo říká, že minimální mzda by u nás měla být nejméně 22 tisíc korun. Vlády evropských zemí mají zajistit, aby minimální mzda byla alespoň polovina průměrné mzdy anebo tři pětiny mzdového mediánu. To v případě České republiky znamená zhruba právě těch 22 tisíc korun.

U nás je dnes minimální mzda po posledním zvýšení 18 900 korun. Sociální demokracie vloni navrhovala navýšení minimální mzdy alespoň na 23 tisíc korun. Spolu s tím by měly růst i zaručené mzdy pro jednotlivé profese. Díky tomu by rostly mzdy v celé ekonomice a my bychom se postupně blížili "na Západ", jak to vládní strany rády říkaly před volbami. Na místo toho skutek utek.

České prodavačky, dělníci, učitelé, řidičky ani kuchaři nepracují méně než jejich kolegové a kolegyně v Německu nebo ve Francii. Mají za to ale často méně než poloviční mzdy.

Proč vláda v tomto případě nepřijede "z Bruselu" do Česka a neřekne zaměstnavatelům: "Je nám líto pánové, ale musíme ty mzdy zvýšit"? Je to jednoduché. Ze všeho, co dělá, je vidět, že jde na ruku korporacím a oligarchům. Zájmy pracujících lidí u nás vládní politiky nezajímají. Tohle není výjimka. A to se musí změnit. Aby znovu zvítězila lidskost místo sobectví.