Je zřejmé, že na světových burzách i na lokálnějších trzích opadla panika z důsledků válečného konfliktu na Ukrajině a poté, co mírně poklesly některé náklady na zemědělskou produkci a výrobu potravin, se začíná v zemědělství projevovat opačný extrém - výrazný pokles cen zemědělských komodit, mimo jiné obilovin a z nich hlavně potravinářské pšenice. Za viníka této situace je označován export obilí a dalších komodit z Ukrajiny, což některé východoevropské země jako Polsko, Maďarsko a Slovensko "vyřešily" zákazem dovozů zemědělských komodit z Ukrajiny na své území

Podle názoru ASZ ČR ale žádné dobré řešení problému v zákazech dovozů z Ukrajiny spočívat nemůže. Ukrajině je v této kritické chvíli potřeba (a je to také v našem zájmu) dál pomáhat nejen dodávkami zbraní nebo humanitární podporou, ale také podporou odbytu ukrajinské produkce, z níž ta zemědělská je pro ni velmi významná. Podstatné tady je, aby produkce z Ukrajiny nezvyšovala zásoby obilí v samotné EU, ale aby končila tam, kam tento stát příslušné komodity v minulosti vyvážel, což je zejména oblast severní Afriky a přední Asie. Na obilí přebytková EU, a tím méně vysoce přebytková ČR, ukrajinské obilí vůbec nepotřebuje, a naopak jej potřebuje a musí sama exportovat. Zásadní výzvou dneška pro politiky v EU je proto zajistit transport ukrajinské produkce do třetích zemí a řádná kontrola pohybu zboží z Ukrajiny po unijním území. Zkrátka EU a její členské státy musí zajistit, aby se toto obilí na našem trhu vůbec neobjevilo a nemohlo tak dojít k různým spekulacím, které jasně poškozují domácí zemědělce. K tomu je třeba mít dobře zmapován pohyb tohoto obilí, správně zaplombovat přepravní prostředky a také například zavést systém finančních kaucí, které budou navraceny obchodníkům teprve po prokázání dokončení převozu obilí z prostoru EU. Situaci rozhodně nejde řešit utilitárním omezováním otevřeného trhu tím kterým členským státem, který většina výrobců, obchodníků i spotřebitelů potřebuje mít volný, a z něhož právě v mnoha jiných případech těží.

Současně ale máme za to, že z poklesu cen obilí a dalších zemědělských surovin nelze vinit jen přetlak obilí z Ukrajiny. Jejich ceny, včetně pšenice, klesaly po celém světě již od podzimu loňského roku. Dosavadní objem produkce této komodity z Ukrajiny, který měl podle statistik skončit na evropském trhu, je na úrovni cca 3,5 milionu tun, což není vzhledem k celkovým objemům až tak rozhodující. To znamená, že vliv ukrajinských exportů na ceny obilí se možná může trochu přeceňovat a zdá se, že nyní slouží spíše k politicky a lobbisticky motivovaným krokům. Sáhnout do svědomí si navíc musí i zástupci některých zemědělských organizací, kteří po loňské sklizni vyzývali k tomu, aby se obilí drželo ve skladech a čekalo se na vyšší cenu.

Nyní je obilí v Evropě i u nás přebytek, což tlačí jeho ceny silně dolů, a bohužel je navíc docela dobře možné, že ceny ještě dále poklesnou. To jistě není dobrá zpráva pro žádné zemědělce. Není ale zároveň vůbec vyloučeno, že příští rok to vše bude úplně jinak. Každopádně prioritou dnes zůstává obhájit zájmy evropských zemědělců, nikoli však nějakými kompenzacemi, jak nyní alibisticky schvaluje Evropská komise nebo zákazy, jak sobecky předvádí některé státy, ale narýsováním a vymáháním jasných a rozumných pravidel, které pomohou problém skutečně řešit. Také musíme mít na paměti, že na každém hospodáři vždy bude ležet určitá část rizika a každý se musí snažit vzniklou situaci odpovědně vyhodnocovat a přizpůsobovat tomu svou strategii na farmě.