"Vlastní výpěstky jsou velmi často sdíleny s rodinou či přáteli a pěstování má tím pádem dosah i mezi lidi, kteří sami zahrádkáři nejsou," uvedl Vávra s tím, že samotná možnost mít vlastní čerstvé a zdravé potraviny je pro Čechy důležitější než finanční motivace, a to i v době ekonomické recese. "V tom je krása zahrádkaření, jde o mnohovrstevnou činnost, která v sobě spojuje práci a odpočinek, koníček i určitou povinnost o zahrádku pečovat, radost i užitek a snoubí se v ní najednou různé motivace," uvedl Vávra.

V českém prostředí zahrádkaření rozhodně není jen záležitostí důchodců z venkova nebo postsocialistickým přežitkem. "Jde o samozřejmou součást života podstatné části společnosti. O aktivitu, jež přináší jednotlivcům i celku užitek, a zaslouží si své místo na slunci," říká Vávra, který kromě SYRI působí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR.

O svůj prostor, zejména ve velkých městech, ale musí zahrádky bojovat. "Například dva roky trvající debaty o novém brněnském územním plánu ukázaly, že pokud zahrádkářské osady leží na zajímavých a lukrativních pozemcích v širším centru velkého města, místní politici bez uzardění opráší staré narativy o zahrádkách jako reliktech minulosti, které do města nepatří, jsou neudržované a poskytují útočiště bezdomovcům," upozorňuje sociolog.

Zahrádky, a zejména zahrádkářské osady a komunitní zahrady, jsou zelenými oázami měst, kterým poskytují různé ekosystémové služby, absorbují srážky, chladí vzduch a při vhodném způsobu údržby také rozšiřují biodiverzitu. To vše posiluje sociální i environmentální odolnost moderní společnosti, což se může hodit při jakýchkoliv budoucích krizích včetně té klimatické. Jsou k tomu potřeba vlastně jen dvě důležité věci: know-how a prostor. "Základní zahrádkářské know-how se v české společnosti stále udržuje a předává z generace na generaci," říká Vávra.

Oblibu zahrádkaření lze doložit i čísly. Organizovaných členů Českého zahrádkářského svazu je přibližně 130 tisíc, což je nejspíš více, než jaký je souhrnný počet členů všech českých politických stran. Číslo je řádově srovnatelné s počtem členů Fotbalové asociace, Sokola nebo dobrovolných hasičů. "V nejrizikovějších covidových obdobích byly zahrádky nejen venkovním prostorem, ve kterém může člověk legálně a bezpečně trávit svůj volný čas, ale možná i psychologickou pojistkou proti nevyzpytatelnému vnějšímu světu a obavám o nejisté zásobování potravinami. Takového prostoru, bychom si měli vážit," dodal Vávra.