Během pandemie covid-19 v letech 2020 a 2021 byly české školy téměř půl roku zavřené a probíhala pouze distanční nebo kombinovaná výuka. Tyto okolnosti postavily rodiče mnoha dětí do situace, kdy se museli více angažovat v učení dětí. Na základě těchto zkušeností pak mohli rodiče změnit svůj názor na to, jakou roli hraje jejich zapojení, ať už finanční nebo časové, ve vzdělávání a rozvoji dítěte.

Změny v očekávání rodičů ohledně návratnosti investic do vzdělávání byly měřeny na základě opakovaných dotazníkových šetření realizovaných od dubna 2020 do dubna 2021 se stejnou skupinou 500-800 rodičů, kteří měli alespoň jedno dítě na základní škole. Rodiče měli v šetření odpovídat na hypotetické scénáře, ve kterých rodiny investují různé množství času a peněz do vzdělávání. Na základě těchto scénářů pak rodiče odhadovali, kolik bude dítě s danou úrovní investic vydělávat ve 30 letech.

"Očekávání rodičů ohledně finančních, ale i časových investic do vzdělávání dětí se v průběhu pandemie propadaly. Jednoduše řečeno, rodiče začali méně věřit tomu, že mohou dítěti ve vzdělávání pomoci svým časem nebo penězi," shrnuje výsledky studie její autor Václav Korbel v rozhovoru IDEA Talks, který je dostupný i jako podcast.

Podle výzkumu v dubnu 2020 rodiče očekávali, že 5 hodin věnovaných týdně vzdělávání s dítětem nebo 500 Kč týdně povede v průměru k vyššímu příjmu dítěte v jeho 30 letech o 12-14 % oproti nulovému časovému a finančnímu zapojení. V dubnu 2021 se očekávaná návratnost časových a finančních investic ze strany rodičů snížila zhruba o třetinu na 8-10% nárůstu příjmů.

Zajímavé je zjištění, že během pandemie vzrostlo přesvědčení rodičů, že vzdělávání u slabších žáků vede k vyšším příjmům. Rodiči očekávaný průměrný budoucí příjem u žáků s podprůměrnými schopnostmi vzrostl mezi dubnem 2020 a 2021 o 5 %. U nadprůměrných žáků se očekávání rodičů ohledně budoucích příjmů dětí nezměnila.

Ze studie vyplývá, že si rodiče více uvědomují důležitost vzdělávání u slabších žáků a zároveň jsou si vědomi vlastních limitů. To může mít pozitivní dopad, pokud se rodiče budou nadále dětem věnovat a zároveň se budou více zajímat o kvalitní fungování škol. Pokud by ale změna očekáváné návratnosti investic do vzdělávání vedla ke snížení reálně věnovaného času a peněz, mělo by to dopady negativní. Navíc by to prohloubilo vzdělávací nerovnosti. Na základě našich zjištění je totiž výskyt těchto negativních efektů větší v rodinách, kde je méně kvalitní distanční a pravděpodobně také prezenční výuka.