Ještěrky patří mezi živočichy, kteří při útěku před predátorem využívají obranný mechanismus, tzv. kaudální autotomii, neboli odhození ocasu. Ocas ještěrce po nějaké době opět doroste, a právě toho využili vědci ve svých výpočtech. "Ocas ještěrkám regeneruje nejrychleji brzo po úrazu a roste až o milimetr denně, ale časem se dorůstání zpomaluje asi desetkrát. Růstovou křivku jsme využili k tomu, abychom vypočítali, kdy ještěrka o ocas přišla," vysvětluje Natália Martínková z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, která při výzkumu různých aspektů života ještěrek využívá matematické modelování.

Vědci tak byli schopni podle délky dorůstajícího ocasu namodelovat, kdy predátor na ještěrku zaútočil. Z těchto dat zjistili, že samci v období rozmnožování přišli o ocas častěji než samice. Což by mohlo znamenat, že predátoři častěji útočí na samce, nebo že samice byly úspěšnější a predátorovi utekly. Nicméně z opakovaných odchytů asi 350 jedinců vyplynulo, že je pravděpodobnější spíše třetí možnost - a sice, že útok predátora samice nepřežily, a proto se v analýzách bezocasé nevyskytují. Více než útěk je tedy pravděpodobné, že uhynuly.

Rozdíl mezi samci a samicemi byl patrný zejména na jaře, kdy jsou samice gravidní a jejich váha je vyšší téměř o 50 % (ženám se během těhotenství zvyšuje váha v průměru o 15-23 %). Výsledky výzkumu zveřejnil časopis Ecology and Evolution.

Odhození ocasu ještěrkám zvýší šanci na přežití jen o 5 %

Vědci si rovněž kladli otázku, jak moc velká výhodou odhození ocasu v krizové situaci je. "U koček se traduje, že mají devět životů. Zajímalo nás, zda u ještěrek díky této strategii existuje něco podobného. Překvapilo nás, že na základě našich modelů odhazování ocasu zlepšuje přežití jen o 5 %," říká Natália Martínková a dodává: "Na druhou stranu i 5% šance může zvýšit fitness jedince a pro danou sezonu mu zajistit dostatek potomstva a předání genů další generaci."

Vědci si překvapivé výsledky vysvětlují nepřirozenými podmínkami, ve kterých populace ještěrek žijí. Mezi jejich přirozené predátory patří dravci, ťuhýci (své oběti napichují na větvičky), hadi a lasicovité šelmy. Gravidní samice ještěrek dovedou kompenzovat zvýšenou hmotnost a téměř neztrácejí rychlost při úniku před predátorem, na zkoumané lokalitě na jižní Moravě se ale vyskytují i predátoři noví, se kterými se ještěrky setkaly poměrně nedávno. Patří k nim kočky a především bažanti, což je druh, který pochází z Asie. Ještěrky na tohoto predátora během svého vývoje nenarazily, a tudíž na něj nejsou připraveny. Je možné, že gravidní ještěrce při útěku chybí jediný centimetr, který rozhodne, zda bažant sezobne pouze ocas, nebo celou oběť. Následujícím záměrem vědců tak je v příštích letech porovnat své výsledky z dalších lokalit, kde se bažanti nevyskytují.