"Ve dvě hodiny odpoledne se sejdeme na městském hřbitově, ve tři hodiny začíná bohoslužba na Švédských šancích - u místa masového hrobu, kde dnes stojí kovový prostřílený kříž, který nám hrůznou událost připomíná. Od půl páté pak pořádáme pro zájemce koncert v kostele," nastínil přerovský primátor Petr Měřínský. Vzpomínkové akce se pravidelně účastní nejen zástupci Přerova, církve a spolků, ale přijíždějí sem i pozůstalí, kteří tu pár dní po skočení druhé světové války přišli o své příbuzné.

O události se smělo veřejně mluvit až po roce 1989 a historik František Hýbl postupně odkrýval detaily noci, která - ač červnová - byla mrazivá. Děsivý příběh začal 18. června roku 1945, kdy se Karpatští Němci ze Slovenska, slovenští Maďaři a Slováci vraceli z války domů. Na přerovském přednádraží si jich všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů a dovlekli na kopec nad Přerovem. Důstojník Karol Pazúr zinscenoval krutou hru - tvrdil, že v transportu jsou příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva a je třeba se s nimi vypořádat. Ještě ten den navštívil Místní národní výbor v Lověšicích a vyžádal si silné chlapy k vykopání hromadného hrobu. Lidé z transportu, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli svléct do spodního prádla a odevzdat svým vrahům peníze, šperky, vkladní knížky i doklady. Kulkou do týlu tu bylo nemilosrdně zastřeleno sto dvacet žen, pětasedmdesát dětí a dvaasedmdesát mužů.

Přerované na oběti nezapomínají. Přerovský spolek smíření, který si dal za cíl vrátit do věže kostela svatého Vavřince zvony, jež byly před osmdesáti lety odvezeny a využity k válečným účelům, má v plánu letos nechat na nově odlité zvony zvěčnit jména všech dětských obětí masakru.