"Myšlenka na integraci Evropy poprvé zazněla před dvaasedmdesáti lety, 9. květen si proto připomínáme jako Den Evropy. Koordinace systémů sociálního zabezpečení je jedním z příjemných důsledků evropské spolupráce. My se v Kanceláři v této souvislosti setkáváme zejména se stížnostmi na důchody," uvedl ombudsman Stanislav Křeček s tím, že lidem pracujícím během života ve více unijních státech stačí požádat o důchod pouze jednou, a to v zemi, kde mají bydliště. Musí pouze uvést všechny státy, kde byli důchodově pojištění. Pokud má žadatel potřebné doklady v některém z úředních jazyků EU, nemusí je překládat.

Doby pojištění se pak započítávají na základě potvrzení příslušné zahraniční instituce. "Důchodové instituce různých států jednají přímo mezi sebou, žadatel o důchod nemusí sám potvrzení o zahraničních dobách obstarávat. Do příslušného formuláře pouze uvede, v jakých obdobích byl pojištěn v jiném členském státě a z jakého důvodu. Tento formulář Česká správa sociálního zabezpečení přeposílá zahraničním institucím," přibližuje právnička Jitka Černá, která se v Kanceláři ombudsmana tématu mezinárodních důchodů věnuje. Každý stát rozhoduje o důchodu podle svých předpisů, musí ale přihlédnout k době pojištění z ostatních členských zemí.

"Následný důchod pak úředníci ve státě, kde člověk o dávku žádal, vypočítají dvěma způsoby: první je takzvaný solo důchod spočítaný pouze z dob pojištění na jeho území, druhý je pak takzvaný dílčí důchod, při jehož výpočtu přihlédnou ke všem dobám pojištění ve všech státech. Tyto dva důchody se porovnají a vyšší z nich se přizná žadateli. Výdělky se započítávají vždy pouze v té zemi, kde je žadatel získal. Za doby pojištění v jiných státech se při výpočtu dosazují takzvané průměrné indexované výdělky, tedy fiktivní průměrné výdělky vypočítané z výdělků pojištěnce v daném státě," zjednodušuje náročný způsob výpočtu důchodu Černá a dodává, že podobné řízení o přiznání důchodu obvykle trvá delší dobu. Pokud lidé mají podezření, že dochází k průtahům, a nejsou schopní situaci vyřešit přímo s danou institucí, mohou podat podnět ombudsmanovi. V případě průtahů u zahraniční instituce se pak mohou obrátit na zahraničního ombudsmana nebo síť SOLVIT, která pomáhá lidem v EU řešit problémy s jejich právy.

Podobně mohou lidé postupovat, pokud nesouhlasí s rozhodnutím o nepřiznání důchodu či s jeho výší. Na ombudsmana v domovském státě či toho zahraničního se mohou obracet poté, co vyčerpají dostupné opravné prostředky. Námitky proti rozhodnutí mohou podat opět prostřednictvím instituce v zemi, kde o důchod žádali, v Česku jde o Českou správu sociálního zabezpečení, ta je přepošle zahraničním partnerům.

Pro výplatu důchodu do zahraničí požadují státy opakované zasílání úředně ověřeného potvrzení o žití. Chtějí tím předejít odeslání důchodu zemřelému a vzniku přeplatku na důchodu, který by složitě vymáhaly zpět. Za ověření podpisu na potvrzení o žití pro jiné členské státy musejí důchodci v ČR na krajských a obecních úřadech platit správní poplatek. Okresní správy sociálního zabezpečení potvrzují žití zdarma. Jde sice o platbu v řádu několika desítek korun, za dobu vyplácení důchodu ale mohou výdaje na opakované ověřování vyšplhat na několik tisíc. Ombudsman proto aktuálně jedná s Ministerstvem vnitra, Ministerstvem financí a Ministerstvem práce a sociálních věcí, aby lidé nemuseli poplatek za ověření podpisu na potvrzení o žití platit.