Dostupné bydlení je každý rok stále méně dostupné, nejenom pro sociálně slabší, ale i pro střední vrstvy a v Praze i pro rodiny s nadprůměrnými příjmy je vlastní bydlení prakticky nedostupné. Důsledkem je minimální flexibilita pracovní síly (lidé shánějí práci tam, kde bydlí, nemohou si dovolit jít za prací) a prakticky vynucené mezigenerační soužití.

Vzniká zákon o podpoře bydlení

Na Ministerstvu pro místní rozvoj vzniká zákon o podpoře bydlení, který by mohl být hotov do konce roku. Ivan Bartoš, vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj k tomu říká: "Situace s dostupností bydlení - ne se sociálním bydlením, ale s dostupným bydlením, aby si mladí mohli dovolit byt koupit, či zaplatit nájem - nebyla řešena řadu let efektivně. Došlo k masivní privatizaci obecních bytů. Asi se nikdy nedostaneme na úroveň Vídně, je ale cílem zlepšit dostupnost bydlení přes zákon, který připravujeme. Bez zákonné opory není možné na bydlení čerpat ani řadu evropských dotací," a dodává: "Chceme dát obcím nástroj, aby řešily dostupnost bydlení dávno před tím, než se na věc díváme jako na problém na pomezí bydlení a sociální práce. Sociální bydlení je pouze jedna část. Naše ambice je mít do konce roku základ (návrhu) hotový. Na zákonu začala pracovat skupina zástupců obou resortů. Vycházíme i ze zahraničních vzorů, například z Vídně."

Není věcí jednoduchých, ale složitých

"Při úvahách o smysluplném a ekonomicky účelném vynakládání prostředků státního rozpočtu včetně enormního deficitu nesmíme zapomenout na podporu dostupné bytové výstavby např. podporou obecní výstavby. Za předpokladu nákladů na 1 km dálnice ve výši 1 mld. Kč (veřejně publikované informace o nákladech kolísají mezi 0,3 - 3 mld.) a nákladů na hrubou stavbu bytu bez vybavení (tzv. white wall) ve výši 2 mil. Kč by za sumu vynaloženou na 1 km dálnice mohli postavit 500 bytů," vypočítává Petr Stejskal, Business Development ve společnosti HELUZ cihlářský průmysl v.o.s. a pokračuje: "Při průměrné obsazenosti jednoho bytu třemi osobami to znamená, vyřešení bytového problému pro 1500 osob. Předchozí by platilo za předpokladu 100% financování z veřejných zdrojů. Účinná podpora by však stačila na úrovni 20 - 33 % z celkových nákladů. Pak by bylo postaveno 1500 - 2500 bytů pro 4500 - 7500 obyvatel."

Pasivita měst a obcí

"Podle mého názoru "nevýstavba" obecních/družstevních bytů souvisí s tím, jaké si zastupitelstva určí své priority. Stát se nebude přímo zapojovat do zajištění bydlení pro občany, ale má vytvářet podmínky pro jejich realizaci. Zde je ten zakopaný pes. Stát prakticky vše po roce 1989 hodil na obce a starejte se. No jo, ale tam převážně sedí politici než skuteční starostové. Řeší vše možné (určitě potřebné), ale ne to nejsložitější - podporu bydlení. Skutečným řešením by byla spíše aktivnější participace měst v samotné bytové výstavbě. Pokud by si developerské projekty nechávaly zpracovávat např. sami úředníci, mohli by usměrnit bytovou výstavbu tím směrem a do takových lokalit, jak by si sami přáli. Zároveň by již nerozhodovali jen o tom, zda si tu daný projekt přejí či nepřejí, ale museli by sami hledat konstruktivní řešení," říká Josef Kotek, předseda představenstva Cihlářského svaru Čech a Moravy.

Všeobecná pasivita

Věra Binderová, ze společnosti Wienerberger na toto téma říká: "V současné době až na drobné výjimky převládá nezájem měst a obcí zapojit se do výstavby nových bytových domů. Snaha státu o státní výstavbu nových bytových jednotek je taktéž minimální. Podpůrné programy Státního fondu podpory investic nejsou pro obce a města dostatečnou motivací, chybí zkušenosti s výstavbou a taktéž nedostatek odborných lidských zdrojů. V ČR nadále převládá v oblasti výstavby nových bytů směr vlastnického typu bydlení, který realizují především soukromé developerské společnosti. Jeden z mála subjektů, který má zájem o výstavbu nových dostupných bytů, jsou bytová družstva a jedním z nejaktivnějších v ČR je Stavební bytové družstvo Praha. SBD Praha úspěšně staví a spravuje nové bytové domy od roku 1959. Samotnou realizaci nové družstevní výstavby řeší ve spolupráci s developerskými společnostmi Coop Development a Maverick. Společnost Wienerberger s.r.o. úspěšně s SBD Praha spolupracuje na výstavbě těchto nových družstevních bytů."

Praha jako odstrašující vzor se poučila

Za poslední dva roky v Praze ubyly téměř dva tisíce městských bytů. Vyplývá to z analýzy Institutu pro plánování a rozvoj hlavního města Prahy (IPR). Příčinou ztráty je především privatizace. Praha a městské části byty prodávají soukromým vlastníkům, čímž přicházejí o majetek. Dalším důvodem poklesu počtu městských bytů je pomalé tempo výstavby obecních rezidencí. Mezi roky 2019 a 2021 jich radnice postavily pouze šedesát.

Je patrné, že přes nesporné snahy jako je například založení Městské nájemní agentury nebo Pražské developerské společnosti a změny v přístupu k problematice bydlení stále reálně dochází ke zmenšování obecního bytového fondu, místo jeho navyšování. Cílem je nově stavět každý rok alespoň 500 městských bytů, které bude město za nižší nájem poskytovat potřebným skupinám obyvatel.

Převážnou část obecních bytů mají na starosti městské části. Vybírají jejich nájemce a rozhodují o prodeji. Od roku 2019 došlo podle IPR u většiny z nich jen k velmi malým změnám v celkovém počtu svěřených bytů. U 74 procent bytů městských částí není zřejmé, na základě, jakých potřeb jsou využívány. U jednotek spravovaných magistrátem to činí 56 procent. Z menší části výhody obecních bytů využívají sociální skupiny.