Vědci dosud předpokládali, že netopýři reagují na vyrušování během hibernace úplným probuzením, při němž se jim zvyšuje teplota až o 25?C a hrozí nebezpečí vyčerpání tukových zásob. Studie českých zoologů, uveřejněná v časopise Journal of Thermal Biology, prokázala, že hloubka probuzení ze stavu strnulosti se liší a při opakovaném rušení je častější zahřátí pouze o několik stupňů Celsia.

"Výzkum jsme prováděli v Jeseníkách ve štolách Šimon a Juda na Rýmařovsku, kde se nachází významné zimoviště netopýra velkého. Sledovali jsme reakci teploty těla na vyrušení u celkem 38 netopýrů v průběhu dvou zim v letech 2017-2019," vysvětluje Jan Zukal, ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, expert na ekologii netopýrů a hlavní autor studie.

Vědci v uvedené lokalitě pozorovali dva typy probuzení, tzv. normotermní, kdy teplota vzrostla o více než 25?C, a tzv. studené, při němž teplota nevzrostla o více než 15?C. Zjistili, že ačkoli netopýři reagovali na vyrušení probuzením obojího druhu, častěji u nich nastávalo probuzení studené, a to až v 63, 8 % pozorovaných případů.

Vyhodnotit rizika, ale neohrozit šanci na přežití

"Zahřátí pouze o několik stupňů vyžaduje méně energie než probuzení normotermické. Vypadá to tedy, že studené probuzení netopýrům stačí na to, aby aktivovali svůj smyslový systém a vyhodnotili rizika související s vyrušením. Díky tomuto přizpůsobení šetří tukové zásoby a mohou lépe přečkat zimu," dodává Jan Zukal.

Přestože výzkum prokázal, že se u některých evropských netopýrů vyvinula tato výhodná adaptace, neznamená to, že lze uvažovat o zmírnění ochrany významných zimovišť. Neví se totiž, jestli podobnou adaptaci využívají i vrápenci malí, kteří jsou nejpočetnějším druhem zimujícím v tuzemských jeskyních. "Navíc, i studené probuzení stojí netopýra určité energetické zásoby a příliš vysoká frekvence rušení by nakonec mohla vést k jeho úmrtí," zdůrazňuje Jan Zukal.

Hibernace neboli zimní spánek je specifická reakce živočichů na zimní období. Ti v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů přečkávají ve vhodném úkrytu, takzvaném zimovišti, nepříznivé zimní období. Hibernace je známá např. u netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů. U netopýrů mírného pásma se v období hibernace střídají dlouhodobé stavy strnulosti se sníženou tělesnou teplotou a stavy, kdy se netopýr na chvíli probudí.