"Pokud by byl akt přijat v tomto znění, přinesl by zásadní komplikace z hlediska transformace české energetiky a zejména teplárenství. V oblasti jádra by přijetí návrhu znamenalo, že nový blok v Dukovanech by mohl být zároveň posledním novým jaderným zdrojem - ať už velkým či malým modulárním, který se v ČR v souladu s taxonomií postaví," říká 1. viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Daniel Beneš. Investice do 60letého provozu stávajících bloků v Dukovanech či v Temelíně po roce 2040 je taktéž v rozporu s navrženou taxonomií.

"Podle tohoto znění by plánovaný přechod teplárenství z uhlí na zemní plyn nebylo možné realizovat a centrální zásobování teplem v ČR z velké části skončí, neboť dosažení podílu 30% spoluspalování vodíku od roku 2026 v nových plynových zdrojích není možné," doplňuje Daniel Beneš, 1. viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Česká republika by měla zaslat Evropské komisi v příslušných termínech připomínky, resp. návrhy úprav textu tak, aby se text stal pro ČR akceptovatelný, a jeho podmínky pro ČR byly vůbec realizovatelné. Svaz průmyslu a dopravy je i se svými členy připraven na návrhu aktivně spolupracovat.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PŘIPOMÍNKY SVAZU PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR

a) Jádro

- SP ČR kvituje, že je jádro kvalifikováno jako splňující kritéria čl. 10 odst. 2 i článku 17 nařízení 2020/852, tedy je kvalifikováno jako významně přispívající ke zmírnění změny klimatu a významně nepoškozující environmentální cíle; je však takto kvalifikováno pouze dočasně, do roku 2040, resp. 2045 - oproti technologii obnovitelných zdrojů, což SP ČR považuje za diskriminační.

- Rok 2040, resp. 2045 představuje nejistotu jak z hlediska provozu stávajících jaderných elektráren, tak i z hlediska provozu nových jaderných zdrojů a reportingu jejich tržeb, atd.

- Rok 2045 může znamenat zásadní překážku i pro rozvoj SMR.

- Návrh počítá s posuzováním taxonomických kritérií v rámci notifikace dle článku 41 EURATOM. Notifikaci rozšiřuje na de facto jakoukoli investici, což bude znamenat nepřiměřenou zátěž, jak administrativní, tak časovou z hlediska zdržení investice (pro Evropskou komisi nejsou stanoveny žádné lhůty, atd.). SP ČR má pochybnosti i o tom, zda v tomto případě může mít Evropská komise pravomoc posoudit jakoukoli investici, když jí tuto pravomoc nepřiznává relevantní nařízení.

b) Plyn a plynová kogenerace

- SP ČR se domnívá, že taxativní a kumulativní podmínky stanovené pro nové plynové/plynové kogenerační zdroje jsou nepřiměřeně striktní zejména z časového hlediska, takže je otázka, jak se k nim investor může zavázat, např. podíl spoluspalování 30 % vodíku/bioplynu k 1. 1. 2026 není v ČR reálně proveditelný.

- Zelený vodík se v současné době v čl. státech nevyrábí ve velkém měřítku, vyrábí se většinou v pilotních režimech a pouze za využití dotačních prostředků.

- Dále, plynová infrastruktura není uzpůsobena pro jeho využívání, popř. neexistuje.

- V rámci posuzování, zda nelze plynový zdroj nahradit OZE, nejsou

- zmíněna složitá povolovací řízení (nejsou řešena obecně vůbec) a rovněž "neakceptace" např. větrných elektráren ze strany veřejnosti, takže možnost výstavby OZE může být pouze teoretická.

- uvažovány další nutné investice do elektrických distribučních sítí (TSO, DSOs) v důsledku značné decentralizace výrobní základny.

- Podle návrhu nelze stavět plynové zdroje "na zelené louce", ale vždy je vázáno na náhradu vysoce-uhlíkového zdroje. SP ČR se domnívá, že by tato podmínka měla být posuzována nikoli v lokalitě, ale v rámci celého čl. státu.

Dále se SP ČR domnívá, že ČR bude muset urychleně zásadně aktualizovat ne jenom svou energetickou koncepci (ASEK), ale také svojí vodíkovou a OZE strategii.