Superzářivé světelné zdroje jsou v dnešní době velmi ceněnou komoditou. Mají široké uplatnění v nejmodernějších technologiích, včetně kvantové komunikace, GPS navigace, astronomických přístrojů, šifrování atd. Tento typ světelných zdrojů lze zkonstruovat pomocí velmi precizních a složitých postupů výroby, které umožňují umístění atomů nebo kvantových teček ve velmi přesně navržené optické dutině.

Konvenční laserové světlo vzniká zesílením fotonů v sadě vysoce reflexních zrcadel. Při tomto procesu však dochází k zahřívání a následně tepelným vibracím zrcadel, které způsobují změnu rozměru dutiny omezující fázi emitovaných fotonů. Ve výsledku je toto světlo spektrálně nedokonalé.

Společný výzkum týmů z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR (pod vedením Martina Kalbáče a Martina Hofa) a z MFF UK (pod vedením Jany Vejpravové a Petra Němce) vedl k vývoji zcela nového přístupu ke konstrukci superzářivých světelných zdrojů. Výsledkem je laserový paprsek podstatně užší a s mnohem menšími požadavky na výkon zdroje.

1 + 1 více než 2? V kvantové optice to může být realita

V navrženém konceptu se superzářivý zdroj nespoléhá jako konvenční laser na velkou populaci fotonů v laserové dutině, ale na synchronizovanou emisi fotonů v opticky vybuzeném 2D materiálu. Konkrétně superzářivost vzniká zářivou relaxací vybuzených párů elektron-díra (tzv. excitony) ve dvou atomárně tenkých vrstvách 2D polovodiče (WSe2) oddělených několika vrstvami nitridu boru. Studie byla zveřejněna v květovém vydání Advanced Functional Materials.

"Nový koncept otevírá zcela nové možnosti pro konstrukci ultratenkých zdrojů záření, jejichž vlnová délka může být laděna počtem vrstev 2D polovodiče a nitridu boru a vnějším elektrickým a magnetickým polem," uzavírá Martin Kalbáč z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.