Účinnost rozsudku soud odložil o čtyři dny, aby ministerstvo mělo čas případně vydat opatření nové, a to bez vad, které mu soud vytkl. Ministerstvo tak musí opatření především důkladněji odůvodnit, ale je povinno vyjádřit se například i k přiměřenosti zásahu do práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob, jak vyžaduje tzv. pandemický zákon.

Zrušené opatření - zjednodušeně řečeno - stanovilo některé povinnosti zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), kteří byli pozitivně testováni na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2: například, aby tuto skutečnost oznámili lékaři, opustili pracoviště a podrobili se konfirmačnímu vyšetření testem RT-PCR. Zároveň zaměstnavatelům a OSVČ ukládalo vést evidenci provedených testů.

Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí přidržel nedávného rozsudku ze dne 14. 4. 2021. V něm soud vyslovil nezákonnost předchozího obdobného opatření Ministerstva zdravotnictví a také konstatoval, že ministerstvo jej řádně neodůvodnilo v souladu s požadavky pandemického zákona.

V nynějším rozsudku soudci ministerstvu vytkli, že odůvodnění přezkoumávaného opatření ještě více zestručnilo namísto toho, aby jej upřesnilo.

Podle soudu povinnost k vedení evidence provedených testů podle čl. II napadeného opatření nebyla v opatření odůvodněna vůbec, nebyl vymezen ani účel, pro který má být tato evidence vedena. Takový přístup NSS označil za "hrubé porušení zákonných požadavků na kvalitu odůvodnění". Soud také kriticky poukázal na to, že ministerstvo vůbec neodůvodnilo, proč je opatření (ve srovnání s úpravou předchozí) rozšířeno i na OSVČ.

Předseda senátu Tomáš Rychlý k rozsudku uvedl: "Je politováníhodné, že Ministerstvo zdravotnictví přistupovalo tak liknavě k odůvodnění úpravy, která významně zasahuje do základních práv zaměstnanců, zaměstnavatelů i podnikatelů - osob samostatně výdělečně činných. Mělo by si nejen tento rozsudek, ale i další rozsudky pečlivě prostudovat a přípravu těchto opatření podstatně zkvalitnit."