Již z předcházející judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20, Pl. ÚS 11/20) lze připomenout, že neobsahuje-li samotné rozhodnutí o nouzovém stavu ve smyslu čl. 6 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, přímo konkrétní krizová opatření, je jeho přímý a "izolovaný" přezkum Ústavním soudem v zásadě vyloučen, neboť v takovém případě jde primárně o "akt vládnutí" politické povahy a náleží tak do rámce ústavně politického přezkumu Poslaneckou sněmovnou. Ostatně Poslanecká sněmovna dne 18. 2. 2021 přijala usnesení, jímž zrušila nouzový stav k datu účinnosti zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocněním covid-19, nejpozději však k 27. 2. 2012.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že se již napadeným rozhodnutím o vyhlášení nouzového stavu zabýval (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/21, Pl. ÚS 9/21 a Pl. ÚS 10/21) a ve všech případech návrh odmítl.

Ačkoliv se tedy Ústavní soud nemohl zabývat věcným přezkumem usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, připojil tzv. obiter dictum. Dodává, že ústavní zákon o bezpečnosti České republiky nelze vykládat prostřednictvím běžného zákona o krizovém řízení. Jestliže pak ústavní zákon o bezpečnosti České republiky kogentně stanoví, že vláda může vyhlásit nouzový stav nejdéle na dobu 30 dnů a uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny (čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 2), jiný postup při prodloužení nouzového stavu není možný. Nezmění-li se skutečnosti, na základě kterých byl vyhlášen nouzový stav, nelze "nově" vyhlásit nouzový stav vládou od okamžiku, kdy "povolený" nouzový stav skončil a Poslanecká sněmovna s jeho prodloužením nesouhlasila. Stanoví-li § 3 odst. 5 krizového zákona pravidlo, že "Není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu", především to není možné vykládat tak, že jde o jakousi výjimku ve vztahu k možnosti prodlužování nouzového stavu Poslaneckou sněmovnou podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákon o bezpečnosti. Žádosti musí obligatorně předcházet vyhlášení stavu nebezpečí a teprve na základě zhodnocení situace závěr, že není "možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí" (§ 3 odst. 5 krizového zákona). Navíc jde o pouhou žádost hejtmana/ů, kterou není vláda vázána.

K usnesení zaujali odlišné stanovisko soudci Jaroslav Fenyk, Josef Fiala, Jan Filip, Radovan Suchánek a soudkyně Milada Tomková.