Choroby srdce a onemocnění ledvin jsou jako spojené nádoby. U nemocných s chronickým srdečním selháním se dříve nebo později objeví nedostatečná funkce ledvin a pacienti s nemocnými ledvinami mívají často postižené také srdce. Spojením moderní kardiologie zabývající se chorobami srdce a moderní nefrologie zaměřené na nemoci ledvin se daří zlepšovat kvalitu života nemocných, aplikovat moderní léčbu a vyladit organismus na optimální fungování po řadu let.

"Čas hraje zásadní roli. Mladí lidé, kteří k nám přicházejí se selháním ledvin, obvykle ještě nemají další závažná onemocnění. Když správně určíme typ dialyzační léčby a nastavíme dialyzační parametry tak, aby měli vyrovnanou bilanci tekutin, můžeme dobře ovlivnit jejich prognózu a minimalizovat zatížení srdce. Vždycky je potřeba ve spolupráci s kardiology hledat dlouhodobé řešení s výhledem do budoucna," vysvětlila MUDr. Vladimíra Bednářová, CSc, vedoucí Kardionefrologického centra VFN.

Pacienti s chronickým onemocněním ledvin by měli podle ní podstupovat pravidelně ultrazvuk a EKG srdce. Při vyšetřeních se zachytí včas řada problémů. Měli by jej provádět lékaři, kteří znají problematiku a mají zkušenosti s tím, jak zhoršená činnost ledvin a dialýza ovlivňuje srdce. Třicet až čtyřicet procent pacientů přichází podle lékařů takzvaně z ulice. Netuší, že mají chronické onemocnění ledvin. Trápí je bolesti hlavy, dušnost, únava, otoky a teprve následně lékaři zjistí, že mají nemocné ledviny. Následkem i příčinou nemocných ledvin může být i vysoký krevní tlak. Spolu s ukládáním vápníku v cévách a další metabolickou nerovnováhou organizmu zhoršuje stav cév i samotného srdce. Lidé s příznaky by proto neměli otálet s návštěvou praktického lékaře.

"Důležité je, aby i potenciální rizikoví pacienti, jako jsou například lidé s cukrovkou, u nichž se výrazně zvyšuje riziko srdečních nemocí, byli zachyceni co nejdřív. Doporučení na odborné pracoviště by jim měli dát praktičtí lékaři a nefrologové. Poté my v Kardionefrologickém centru detailně posoudíme jejich celkový zdravotní stav a navrhneme léčbu," vysvětluje kardiolog prof. Jan Malík z III. interní kliniky VFN.

Správná diagnostika a malý výkon mohou přinést velký efekt
Zásadní vliv na stav obou nemocných orgánů má množství tekutin včetně krve v jednotlivých částech krevního oběhu. Velmi často dochází ke kardiovaskulárním komplikacím dvěma zásadními mechanismy, a sice dlouhodobým převodněním v důsledku nesprávného odhadu tělesných tekutin a příliš vysokým průtokem cévním zkratem při hemodialýze.

"Až třetina pacientů má špatně nastavenou dialyzační léčbu. Nejen u nás, je to problém celé Evropy," uvádí prof. Malík. Při pravidelné hemodialýze, která zbavuje tělo nadbytku vody, solí a odpadních látek, je třeba pravidelný vstup do krevního řečiště s dostatečně vysokým průtokem. Protože jsou takové cévy uloženy v lidském těle hluboko, zakládá cévní chirurg takzvaný cévní zkrat či spojku. Obvykle na předloktí. U zdravého člověka proteče například žilami asi dvacet mililitrů krve za minutu, u speciálních spojek až litr krve. Někteří pacienti mají ale průtok cévní spojkou i pět litrů za minutu. Tak velký tlak krve na srdce způsobuje nedomykavost srdečních chlopní, zvětšování srdce, dušnost, zvyšuje tlak v plicích. Srdce nevhodně dialyzovaného pacienta je v permanentní zátěži jako při běhu. Přitom stačí malá úprava spojky na předloktí a problém je vyřešen.