Cílem výzkumu "Problematika domácího násilí optikou české populace" bylo zmapovat, co veřejnost chápe jako domácí násilí, jaké jsou její postoje k závažnosti jednotlivých projevů domácího násilí a jakou ochotu mají lidé kontaktovat vybrané instituce či organizace v případě zjištění, že někdo z jejich blízkých zažívá domácí násilí.

Výzkum provedla agentura FOCUS na reprezentativním vzorku populace ČR starší 18 let ve dnech 23. října - 1. listopadu 2020.

Málo se o tom mluví
Drtivá většina dotázaných (85 %) považuje domácí násilí za závažné či podstatné téma. Téměř dvě třetiny (62 %) jej považují za téma, kterému není věnováno dost pozornosti. Myslí si to především ženy (73 % ženy vs. 50 % muži), osoby v domácnosti, v přibližně 65 % případů si to myslí lidé starší 65 let, důchodci, a studenti.

Fenomén domácího násilí označily za závažné téma nejčastěji ženy se středoškolským vzděláním s maturitou nebo výučním listem. Obecně lidé s vyšším vzděláním vnímají téma jako závažnější. Jako přeceňované téma (15 %) domácí násilí pak vnímají spíše muži (21 %), lidé se základním vzděláním a z hlediska profese lidé manuálně pracující či majitelé menších firem (20 %).

"Výsledky výzkumu ukazují, že pro českou populaci domácí násilí stále představuje vážný problém, přetrvává ale i rozdílné vnímání závažnosti tohoto problému mezi muži a ženami, a to i když mají např. stejnou úroveň vzdělání. Ženy, proti nimž se sledované typy násilného chování častěji obracejí, jej jako závažné téma vnímají v 73 %, pouze 3 % žen jej vnímají jako téma přeceňované," říká spoluautorka výzkumu Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu AV ČR.

"Pro nás je to jednoznačné sdělení, že v naší osvětě o domácím násilí nemůžeme polevit a musíme naopak přidat, protože reagujeme na problém, který lidi trápí," říká Zuzana Holá z Nadace Vodafone, která pomáhá s řešením domácího násilí skrze mobilní aplikaci Bright Sky.

Škrcení napáchá podle české populace víc škody než sexuální násilí
Co se týče újmy, kterou konkrétní násilné chování může způsobit, téměř 90 % české dospělé populace vnímá vyhrožování zabitím, škrcení i použití fyzického násilí vůči dětem s úmyslem ublížit partnerovi či partnerce za násilné chování, které může způsobit velmi vážnou újmu. Výraznou újmu obětem podle výzkumu způsobí i facky, rány pěstí nebo kopání (73 %) či zakazování styku s rodinou a přáteli (66 %). Naopak to, že partner druhému kontroluje třeba sociální sítě, napáchá dle názoru respondentů výrazně nižší škody (29 %).

Za pozornost stojí pohled Čechů na sexuální násilí v partnerských vztazích. Větší část populace soudí, že velmi závažnou újmu způsobí oběti spíše škrcení než nucení k sexu a k nevyžádaným sexuálním praktikám.

"Sexuální násilí je stále opředeno řadou předsudků a bývá zlehčováno, zejména pokud k němu dochází mezi partnery či manžely. Mnoho lidí si stále myslí, že větší riziko sexuálního násilí hrozí ženám od někoho cizího. Víme ale, že tomu tak není, zejména u jeho závažných forem," říká Branislava Marvánová Vargová z organizace ROSA - Centrum pro ženy, z.s.

Názor na závažnost jednotlivých typů násilného chování se mírně liší podle pohlaví. Většinu sledovaných projevů násilného chování považují za závažnější ženy. Všem typům násilného chování pak přikládají nižší míru újmy ti, kteří domácí násilí považují za okrajové téma či se k němu neumí vyjádřit.

Za podstatné naopak Češi nevnímají ekonomické násilí, kdy partner či partnerka omezují druhému přístup ke společným financím, nebo zabraňují druhému v práci či ve studiu.

"Je pochopitelné, že ve srovnání se škrcením či jinými formami fyzického násilí může ekonomické násilí působit jako méně závažné. Proto je nutné upozornit na to, že se většinou v konkrétních případech jedná o kombinaci více typů násilného chování, a právě ekonomické násilí může velmi závažně ztížit možnosti odchodu - když nemáte přístup k vlastním penězům, je těžké se stěhovat," říká spoluautorka výzkumu Dana Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.