Stagnace oběživa v letech 1997 a 1998 měla návaznost na měnové turbulence a s nimi spojené vysoké úrokové sazby. V polovině roku 2000 se na hodnotě oběživa projevil pád Investiční a poštovní banky (krátkodobý nárůst hodnoty oběživa souvisel s výběry hotovosti z této banky). Extrémní výběry hotovosti lze pozorovat také na konci roku 2008, po nich následovala dvouletá stagnace oběživa. Tyto jevy souvisí s finanční a navazující hospodářskou krizí. Další mimořádný nárůst hodnoty oběživa se odehrál letos v březnu, a to v souvislosti s přijímanými vládními opatřeními proti šíření nemoci COVID-19.

Za letošním výrazným nárůstem oběživa lze najít dva hlavní důvody - někteří obyvatelé si na začátku jarní karantény vytvořili finanční rezervu v hotovosti pro případ neočekávaných událostí, ale uzavření většiny obchodů a provozoven služeb jim neumožnilo tuto hotovost plně využít k placení. Někteří podnikatelé, zřejmě jako v každém složitém období, také drželi více hotovosti v porovnání s běžným obdobím.

Po skončení první vlny pandemie na jaře tak zůstalo v oběhu o cca 30 miliard Kč hotovosti více, než by odpovídalo standardnímu "nekrizovému" vývoji ve společnosti. S druhou vlnou pandemie a částečným uzavřením ekonomiky objem hotovosti v oběhu opět vzrostl, ale už ne tak výrazně jako na jaře.

Hotovost plní dvě základní funkce. Je platebním prostředkem a také uchovatelem hodnoty, protože řada lidí drží své úspory v bankovkách a mincích. Rozvoj bezhotovostních forem placení sice postupně snižuje podíl oběživa na platebních transakcích, ale reakce části obyvatelstva na mimořádný vývoj v letošním roce okolo pandemie COVID-19 způsobila zrychlení růstu hodnoty oběživa. V důsledku toho narostlo oběživo z úrovně 600 miliard Kč na 700 miliard Kč za pouhých 28 měsíců.