"S onemocněním Covid-19 přišlo do našich životů mnoho změn. Těmi největšími byly zajisté zákaz volného pohybu osob či nutná/nařízená karanténa. Kde však mají zůstat lidé, kteří domov nemají?" ptá se Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy, která je jedním z největších
poskytovatelů sociálních služeb lidem bez domova v České republice.

Na jaře, v první vlně pandemie, vznikly v některých městech České republiky stanová městečka. To ovšem Jan František Krupa i s ohledem na blížící se zimu hodnotí jako nevhodné řešení. "I když se nástup druhé vlny očekával, dle našich informací města stále nejsou připravena na provoz karanténních budov. Tam, kde jsou karanténní budovy k dispozici, panují nevyhovující podmínky. Velmi se obávám toho, že v případě výskytu nemocných mezi lidmi bez domova sáhnou města k "nouzovému řešení" formou stanů. Možná i s argumentem, že takové "ubytování" lidem z ulice bude vyhovovat. Opravdu
ale chceme nemocné lidi v 21. století uprostřed Evropské unie umisťovat do stanů?"

Pokud se onemocněním Covid-19 nakazí člověk bez domova, je zde velmi vysoké riziko přenosu nemoci mezi další osoby bez domova, proto je nutné, aby byla města na tuto situaci připravena. V Moravskoslezském kraji, kde je podle posledních statistik nejvíce lidí bez domova, byly již na jaře
některé sociální služby zahlceny, do Armády spásy docházel denně dvojnásobek lidí než obvykle. "Navíc začali přicházet lidé, kteří v důsledku koronavirové krize ztratili práci a byli na ubytovně zaměstnavatele. Ten jim řekl, že pokud nepracují, musí z ubytovny odejít," hodnotí situaci z jara Tomáš Hruška, ředitel Centra sociálních služeb Armády spásy v Ostravě.

"Nejen Armáda spásy, ale i ostatní organizace, které pomáhají lidem bez domova, zaznamenaly zvýšený zájem o nabízené služby. A to nejen o materiální pomoc, například potraviny, hygienické prostředky,
spacáky a oblečení, ale byl zde i zvýšený zájem o ubytovací služby, například o noclehárny. Pokud by se stát, potažmo města, nedokázala postarat o vznik karanténních zařízení pro lidi z ulice, museli by to
udělat poskytovatelé sociálních služeb - ovšem na úkor stávajících kapacit a s vysokou mírou rizika přenosu nemoci na další často zdravotně znevýhodněné osoby," říká závěrem Jan František Krupa.