"Nejen dnes, ve světový den životního prostředí, bychom měli myslet na to, že jakákoli lidská činnost ovlivňuje životní prostředí v dlouhodobém horizontu a často nevratně. Zodpovědný přístup by měl být samozřejmostí, a to nejen u jednotlivců, ale především u orgánů státu," připomíná ombudsman Stanislav Křeček.

Se zásahy do životního prostředí se ve své práci setkává především v oblasti stavebnictví. Prolínání stavební činnosti s ochranou životního prostředí může ilustrovat žaloba ve veřejném zájmu týkající se známé nepovolené stavby fotovoltaické elektrárny v Krušných horách. Ombudsman v ní napadal postup stavebního úřadu, který nezákonně povolil a umožnil realizaci stavby. Významnou okolností byla právě ochrana životního prostředí, protože stavební úřad mj. nevyhodnotil vliv této průmyslové stavby na životní prostředí, možný a pravděpodobný zásah do krajinného rázu, umožnil realizaci stavby ve volné krajině, nevyhodnotil dopady na stav chráněné ptačí oblasti Krušných hor.

Posuzování vlivů na životní prostředí
Ombudsman se také opakovaně setkává s nedostatečným posuzováním vlivů investičních záměrů na životní prostředí a území. "Každý záměr nového využití území by se měl stát předmětem důkladného posouzení. Zejména v případě návrhu aktivit s očekávanými významnými dopady na okolí je zapotřebí, aby státní správa i samospráva dbaly na komplexní posouzení s cílem maximálně citlivého začlenění do území. Právě posuzování vlivů záměrů na životní prostředí je klíčové," zdůrazňuje ombudsman. V některých případech snaha o urychlení povolení upozaďuje zájem na ochranu životního prostředí. Stále tak dochází k případům záměrného rozdělení velkého projektu na několik menších, aby se investor vyhnul povinnosti posouzení vlivu na životní prostředí. Podle ombudsmana by takovým postupům měly stavební úřady důsledně bránit.

Průmyslové areály a ochrana ovzduší
Ombudsman se pravidelně setkává také se stížnostmi na provoz průmyslových areálů. Lidé si stěžují na hluk, prach, znečištění ovzduší. Podle ombudsmana by těmto situacím měla v první řadě předcházet obec důsledným územním plánováním, aby průmyslová činnosti nebyla umisťována do blízkosti obytné zástavby. Pokud totiž taková situace nastane, je obtížné ji uspokojivě řešit.

Pokud však někdo provozuje zdroj znečištění ovzduší v rozporu se zákonem, může inspekce životního prostředí nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout o zastavení takového provozu. Právní úprava je v tomto případě přísná, aby bylo možné rychle a účinně zasáhnout proti provozovateli zdroje znečištění ovzduší. Na druhou stranu jsou ale úřady při zakazování provozu opatrné a tento nástroj využívají jen v případech naprosto spolehlivě zjištěných a velice závažných stavů. Na toto možné úskalí právní úpravy ombudsman již dříve upozornil ministra životního prostředí.

Příkladem může být provoz lisovny plastů, na který si kvůli zápachu a znečišťování ovzduší stěžovateli lidé žijící v sousedství. Namítali, že provozovatel nemá potřebné povolení k provozu zdroje znečištění ovzduší. Inspekce životního prostředí k případu přistupovala rezervovaně a zohledňovala, že se provozovatel snaží potřebné povolení získat. Po šetření ombudsmana však nejprve provozovateli uložila pokutu a nakonec v souladu se zákonem rozhodla o zastavení provozu.

Přísnější limity pro komunální čistírny odpadních vod
Ombudsman se v průběhu let opakovaně setkával s případy, kdy vodoprávní úřady při vydávání nového povolení k vypouštění odpadních vod pro stávající městskou čistírnu odpadních vod stanovily mírnější limity, než byla čistírna odpadních vod schopna dodržovat. Do vodních toků a nádrží se tak vypouštělo víc znečišťujících látek. Na základě doporučení zpracovalo Ministerstvo životního prostředí novelu nařízení, které limity stanovuje, a zpřesnilo také slovní popis nejlepší dostupné technologie pro čistírny odpadních vod.

Ubývá zemědělské půdy
Podle údajů Českého statistického úřadu přišla Česká republika mezi lety 1989 a 2019 o více než 94 000 hektarů zemědělské půdy. I toto je jedno z témat, které se prolíná stavební agendou v působnosti ombudsmana, protože jsou to právě stavební záměry, které zasahují do krajiny a zemědělské půdy. Jeden z posledních takových případů se týkal kontroverzního záměru průmyslové zóny v sousedství plzeňského městského obvodu Litice. Průmyslová zóna by zde měla vzniknout na 13,5 ha kvalitní zemědělské půdy. Krajský úřad i Ministerstvo životního prostředí konstatovaly v rámci postupu dle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, že záměr nemá významný vliv na životní prostředí. Ministerstvo přitom účelově obešlo a nerespektovalo závazný právní názor vyslovený soudem. Případem se už začalo zabývat Nejvyšší státní zastupitelství v souvislosti s možností podat žalobu ve veřejném zájmu.

Snížení ochrany životního prostředí s novým stavebním zákonem
Ochrana životního prostředí nabývá na důležitosti zejména v současné době, kdy probíhají legislativní práce na rekodifikaci veřejného stavebního práva. Ombudsman již od počátku, kdy byl představen věcný záměr nového stavebního zákona, nesouhlasí s navrhovanou integrací dotčených orgánů, kam patří i orgán ochrany životního prostředí, a žádá, aby bylo upuštěno od začlenění těchto agend do činnosti stavebních úřadů. Považuje navrhovanou integraci za nepřijatelné riziko, kdy může být ochrana životního prostředí bezprostředně ohrožena na úkor požadavku na "zrychlení" povolovacích procesů. "Ze svých dlouholetých zkušenostní nemohu říci, že by rychlost byla vždy tím nejdůležitějším pro dobro věci," dodává ombudsman.