Přímo na výkon činnosti insolvenčních správců se sice krizová opatření zatím nevztahují - správci musí nadále fungovat bez omezení a plnit soudem dané lhůty - i oni ale čelí komplikacím plynoucím například z omezení volného pohybu osob. Navíc se stejně jako ostatní lidé snaží řídit doporučeními vlády a minimalizovat zdravotní rizika. Osobní schůzky s dlužníky proto převádějí z provozoven v co možná největší míře na elektronickou či telefonickou formu. "Častěji se také obracejí na specializované firmy, které například skypové videokonference a další podobné digitální služby určené insolvenčním správcům nabízejí"

Dohledové orgány již avizovaly, že správce v době nouzového stavu nebudou postihovat za omezení některých činností spojených s osobním kontaktem s dlužníky. Správci se však potýkají i s dalšími překážkami. Například jde o častější absenci zaměstnanců, kteří musí kvůli uzavření škol pečovat o děti.

Kromě insolvenčních správců a soudů má stávající situace nepříznivý vliv také na samotné dlužníky. Ti z podstaty věci patří mezi skupiny nejvíce ohrožené ekonomickými dopady opatření proti šíření koronaviru. Nejde přitom jen o to, že tito lidé až na výjimky nemají žádné finanční rezervy, a tak na ně případné propouštění či omezení příjmu dopadne nejdříve ze všech a plnou silou. "Už se na mě začali obracet také lidé, kteří musí dál pracovat, aby plnili podmínky oddlužení, ale zároveň nemají respirátory či roušky. Bojí se o svoje zdraví, ale na druhou stranu nechtějí svévolně porušit podmínky insolvenčního procesu," popisuje dění Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008, která vyvíjí a dodává software pro insolvenční správce.

Ani další vyhlídky systému, který čelil přetížení již před vypuknutím koronavirové epidemie, přitom nejsou příznivé. V návaznosti na ekonomické dopady stávající situace lze čekat, že bude přibývat nových insolvenčních návrhů s tím, jak se do existenčních problémů postupně bude dostávat stále více lidí i firem. Řadě dlužníků, kteří už v insolvenci jsou, pak hrozí, že nebudou schopni podmínky oddlužení dál plnit. To však kromě lidského rozměru celého problému znamená také další administrativní zátěž pro celý systém.

Dlužníci, kteří insolvenční řízení zahájili po loňském 1. červnu, kdy nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona, sice mohou usilovat o využití možnosti odkladu splácení, ani tento institut ale přetížení systému nesníží. "Osobně se domnívám, že kvůli nedostatečné elektronizaci insolvenčního řízení bude hrozit další odkládání lhůt, v krajním případě pak může přijít až určitá forma kolapsu celého systému, která by se dala popsat jako stav, kdy systém postupně přestává plnit svůj původní účel," říká Valášek. Pravděpodobnost takového vývoje podle něj závisí jednak na délce období, po které budou platit krizová opatření, a jednak také na opatřeních, kterými na další vývoj situace zareagují příslušné centrální orgány.

Otázkou například zůstává, jak přistupovat k dlužníkům, kteří do insolvence vstoupili ještě před nabytím účinnosti novely insolvenčního zákona. Takoví lidé nejenže nemohou podle zákona požádat o odklad splácení, ale navíc musí striktně splnit hranici 30 % uhrazených závazků během pěti let, jinak nemají na oddlužení nárok. "Zde by se dle mého názoru měly zohlednit ekonomické dopady koronaviru a v případě, že dlužník prokáže přímou souvislost s dočasnou neschopností své dluhy splácet, měl by soud na tuto mimořádnou situaci brát zřetel."

"Lidem, kteří totiž o oddlužení požádali podle nových insolvenčních pravidel přitom stačí vyvinout maximální úsilí splácet, aby soud mohl o jejich oddlužení rozhodnout. Žádná nepřekročitelná hranice pro podíl uhrazených závazků pro ně stanovena není." uzavírá Valášek.