InfoDnes.cz » Zpravodajství » Magazín » LifeStyle

V honbě za zdánlivým společenským uznáním se z nás stává generace mobilních zombie

02.01.2020
DOPAMIN je filmový dokument o pozadí sociálních sítí. Ukážeme vám, že to, co považujeme za usnadnění každodenního života a krok společnosti kupředu, může mít ve výsledku zcela opačný efekt. Uživatelé sociálních sítí jsou závislí na dopaminu (hormonu štěstí) a žijí v nekonečné smyčce touhy po společenském uznání. Myslíte si, že nejste na sociálních sítích závislí? Vydrželi byste být týden bez telefonu a internetu? V dokumentu uvidíte tento a mnoho dalších experimentů s našimi vybranými dobrovolníky, kteří vás nechají nahlédnout do svého života. Zažijete s nimi reálnou sociální síť, bez mobilu a bez internetu, pod dohledem odborných respondentů z oborů psychologie, neurologie, kybernetické bezpečnosti a vývoje aplikací. Společně vám ukáží sociálních sítě od jejich vzniku, až po dopady na náš mozek, psychiku a soukromí.
Foto: Adam Janata
Slovo autora
Jmenuji se Adam Janata a je mi 23 let. Je tomu už 10 let, co jsem poprvé vstoupil do okouzlujícího světa sociálních sítí. Facebook se v Česku teprve rozjížděl a já tak mohl být téměř od začátku součástí velké revoluce v oblasti komunikačních technologií.

Facebook pro mne a moje kamarády otevřel spoustu nových možností v naší vzájemné komunikaci. Jelikož tehdy nikdo z nás neměl dostatek kreditu, abychom si mohli volat nebo psát SMS, museli jsme se domlouvat a navštěvovat osobně. Facebook to přes noc naprosto změnil. Náhle stačilo zdarma napsat vzkaz a všichni věděli, kdy a kde se máme sejít.

Roky plynuly a Facebook rostl a vylepšoval se. Spousta kamarádů vyměnila chození ven za hraní her na počítači nebo neustálé scrollování na Facebooku a řešení obsahu na této platformě. Pro mě osobně byl ten hlavní zlom začátek postování příspěvků. Přidávat statusy a fotky a dostávat za to palce od přátel. Virtuální pozornost se pro mě rychle stala návykovou. Tohle se dalo čekat. Vždycky jsem byl tak trochu třídní šašek. Pozornost ostatních mi dělala dobře. A ve virtuálním světě pozornost a obdiv představují lajky.

Mohlo by se zdát, že sociální sítě jsou ideálním prostředím pro lidi, jako jsem byl já. Lidi se sklony k exhibicionismu, kteří se rádi předvádějí před ostatními. To je však omyl. Sociální sítě jsou ideální úplně pro všechny, protože dokážou nahradit všechny základní lidské potřeby, jako je touha někam patřit či potřeba společenského uznání. Právě schopnost uspokojit tyto lidské touhy tvoří pilíře, na kterých dnes stojí popularita všech nejznámějších sociálních sítí.

Teprve někdy před třemi lety, s příchodem další populární sociální sítě s názvem Instagram, jsem si uvědomil, jak moc jsou tyto aplikace povrchní a nebezpečné pro naši společnost. Sociální sítě se postupem času změnily v globální tržiště ovládané velkými korporacemi. Tržiště, kde se obchoduje s našimi daty.

Pro uživatele vytvářejí sociální sítě paralelní, virtuální svět, který však pro ně může být skutečnější než svět reálný. Každý má možnost na sociální síti někým být, na někoho si hrát anebo prostě jen vylepšit sám sebe. Nyní už nechceme okouzlit jen pár svých přátel, jako tomu bylo na začátku, dnes už oslovujeme celý svět a pokud se nám to nedaří tak jak si přejeme, může nám to způsobit velkou úzkost a depresi.

Když jsem se poprvé přistihl, jak dlouze připravuji a upravuji fotografii, abych ji následně sdílel na Instagramu, jen kvůli tomu, abych udělal dojem na tento virtuální svět, zhrozil jsem se. Uvědomil jsem si, že všem těm lidem vlastně lžu. A nejen jim, lhal jsem i sám sobě. Vytvářel jsem o sobě zkreslený, nepravdivý obraz, který mne nezobrazoval takového, jaký jsem, ale takového jakým by chtěl být.

Bohužel se dnes stejným způsobem prezentuje většina uživatelů sociálních sítí. Namísto komunikace, ke které byly sociální sítě původně určeny, slouží k sebeprezentaci a vytváření falešně dokonalých obrazů. Běžní uživatelé si však toto riziko neuvědomují. Namísto toho se ptají: "Proč můj život není tak dokonalý jako život ostatních lidí na sociálních sítích?" To může vést ke vzniku pocitu méněcennosti a k depresím.
Jakmile jsem si uvědomil, že jsem vlastně na sociálních sítích závislý, začal jsem se pídit po tom, jak tyto platformy vlastně fungují. Co nás vlastně nutí se na tyto aplikace upínat, trávit na nich denně spoustu času, prozrazovat jim o sobě i ty nejdůvěrnější informace. Sociální sítě o nás vědí co, s kým a kdy děláme, za co utrácíme i jaký je náš politický názor. Všechny tyto informace někdo shromažďuje, vyhodnocuje a vy nemáte absolutně žádnou kontrolu nad tím, k čemu je použije.

Závislost lidí na virtuálním světě sociálních sítí se ještě prohloubila s příchodem chytrých telefonů. Nyní už nepotřebujeme být doma u počítače, abychom mohli vstoupit do virtuálního světa. Smartphone, který nosíme neustále u sebe nám umožnuje být online 24 hodin denně. Z chytrých telefonů je dnes náš nejlepší přítel, ať už chceme nebo ne. Ví o nás téměř vše, dokonce i víc, než naše nejbližší rodina a přátelé.

Skládal jsem střípky faktů od těch nejpovolanějších odborníků z oblastí psychologie, vědy, neurologie a mentálního zdraví, abych vytvořil osvětu na toto téma. Téma, které jsem shrnul v dokumentárním filmu DOPAMIN, je tak závažné, protože se týká téměř každého, kdo nosí chytrý telefon v kapse. Tento problém však neohrožuje pouze nás dospělé, ale především naše dětí a další generace, které možná budou žít ve světě totální digitalizace. Ve světě, který vám umožní být kýmkoli, ale na druhou stranu se stane virtuálním vězením.

V dnešní zrychlené době právě díky smartphonům a sociálním sítím nevnímáme jako rizikové nic, co nás neohrožuje právě tady a teď. Dokud necítíme fyzickou nebo psychickou bolest. Dokud necítíme ztrátu. Stojíme zde právě my, abychom rozhodli, jestli tento proces dopustíme nebo se k němu postavíme čelem a rozhodneme se raději opět žít v reálném světě. Bez lajků, hashtagů, falešného pozlátka a nadbytečného konzumerismu. Bez touhy být někým jiným jen kvůli tomu, že to vyžaduje virtuální komunita na sociálních sítích. Bez vrtkavé popularity a dopaminové odměny, která nás zanechává tupé a prázdné, ještě předtím, než jí dostaneme. My, kteří jsme ještě zažili svět bez sociálních sítí, můžeme ovlivnit to, v jakém světě budou naše děti vyrůstat.

Jak se rozhodnete? Já mám jasno. Prožil jsem polovinu dětství bez sociálních sítí a polovinu s nimi. Pokud budu muset volit, pokaždé si pro sebe i pro své děti vyberu reálný život.




Autor: Adam Janata
Fotogalerie:

Další články z rubriky LifeStyle

Češi propadli kouzlu dováženého jídla. Novou obchodní příležitostí je nastupující trend cloudových kuchyní

Obliba dováženého jídla dlouhodobě roste. Ale teprve současná pandemie ukázala, jaký má vlastně potenciál. Řada restaurací rychle zareagovala na zákaz klasického pohostinství tím, že začala nabízet jídlo s sebou anebo s doručením až domů. Podle ...

Levně na Maledivy? Samozřejmě!

Máte v hlavě Maledivy uloženy coby luxusní destinaci dostupnou pouze několika málo vyvoleným? Pokud ano, j ...

Kytara pro samouky - skutečně to lze zvládnout i bez ZUŠky

Jak říká název jedné knížky, "mládí v..." a vy pořád neumíte hrát na žádný hudební nástroj? Rozhodně není pravda, že učit se hrát na některý nástroj v ...

Místo moře hory. Češi si rezervují dovolenou v Česku

Kvůli koronavirové pandemii letos Češi mění své dovolenkové zvyky. Mořská letoviska nahrazují tuzemskými horskými hotely a penziony, o které v květnu ...

Pár tipů na stylové casual oblečení? Módní trička i tepláky

Tričko a tepláky dnes už rozhodně nemusí být pouze oblečení na válení se doma na gauči. Také řada módních znalců se vyžívá v luxusních módních tričkác ...

Doporučujeme



Pondělí 13.7.2020
Počasí v ČR
Počasí v regionech »






Copyright © 1/2009-2020 M+MP spol. s r.o. InfoDnes.cz | Webdesign & webprogramming © PD | RSS
Tento web používá cookies, jeho dalším používáním s touto skutečností souhlasíte. Další informace najdete zde.