Téma perinatální ztráty je velmi citlivé a ač se o něm příliš nemluví, tato tragická situace potkává 10-15 % těhotných žen. Je nutné si uvědomit, že samotným otěhotněním cesta ke zdravému miminku nekončí, právě naopak začíná. Těhotenství je období velmi náchylné na komplikace a ty mohou přijít kdykoliv, často zcela nečekaně a mohou skončit tragicky.

"Od počátku těhotenství mě provázela nejistota a strach, jako bych se bála z něj radovat. Až ve chvíli, kdy se překlenul 12. týden a I. trimestr byl za námi, to ze mě teprve opadlo a radostnou novinu jsme sdíleli s rodinou a přáteli," začíná svůj příběh o očekávání Bartoloměje maminka tří zdravých dětí z Brna.

Komplikace v těhotenství
Před ztrátou se mohou objevit komplikace, které mohou přijít náhle a nečekaně. Pokud se problém objeví, je také možnost, že se vyřeší a maminka porodí zdravé miminko. Nestane se to však vždy. "Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy mi gynekoložka dělala ultrazvuk, který mi připadal tak strašlivě dlouhý. V místnosti bylo ticho a já ani nedýchala a bála se, že mi řekne něco zlého. A to se stalo: ?Je mi líto, ale nemohu najít srdeční akci"," popisuje maminka to, co jí řekla lékařka.

V takové situaci je stěžejní to, jak se zachová lékař. Stává se zprostředkovatelem bolestivé informace a musí ovládnout nejen své emoce, ale také emoce rodičky a zároveň poskytnout věcné informace o dalším postupu. V příběhu matky a otce tak hraje jednu z hlavních rolí a s tím je potřeba úměrně pracovat. Lékař v té chvíli není jen poskytovatelem zdravotního ošetření, musí být také psychologem a být maximálně pozorný k tomu, co říká.

Stres a čekání
Často je období mezi prvními komplikacemi a ztrátou dlouhé a velmi vyčerpávající. Rodiče žijí v permanentním stresu a nejistotě a kladou si mnoho otázek. "K potratu nakonec nedošlo. Na další kontrole se, k překvapení nás všech ukázalo, že náš Bartoloměj má opět srdeční akci a prospívá. Bohužel ale srdíčko nebije tak silně, jak má. Následovala vlna radosti a čekání, ve kterém se vynořovala spousta otázek: Jak to bude? Přežije Bartoloměj? Jak dlouho bude žít? S jakými následky? Bude postižený? Jak? Ta nejistota a čekání byly vyčerpávající," svěřila se maminka z Brna. Rodiče tak prožívali těžké chvíle, které se zdály být nekonečné.

Ztráta nenarozeného dítěte se pochopitelně stává traumatickou životní událostí. Vyrovnat se s ní je složité a bere si svůj čas. Zdravotníci by měli rodičům poskytnout možnost své nenarozené dítě poznat a rozloučit se s ním. Až v momentě, kdy přijmou jeho existenci totiž mohou přijmout i jeho smrt. "Kvůli silnému krvácení a neodloučené placentě jsem přece jen skončila v nemocnici, ale s dobrým pocitem, že jsem mohla mít miminko v dlani a že se s ním můžeme rozloučit. Bartoloměje jsme společně pochovali na zahradě," ukončuje svůj bolestivý příběh maminka, která má dnes již čtyři zdravé děti.

Prožívání perinatální ztráty je velmi individuální
Po tomto bolestivém zážitku potřebují rodiče podporu, která by se jim měla dostat již od počátku od zdravotníků, ale i od rodiny. Často pomáhá slyšet cizí příběhy a vědomí, že v této situaci nejsou sami.