"Armáda České republiky se v dnešní době hrdě hlásí k odkazu všech našich válečných veteránů," zdůraznil generálmajor Jaromír Alan, ředitel sekce plánování schopností MO. "Věrnost vojenské přísaze, vlastenectví a smysl pro povinnost pro ně nebyly jen prázdné pojmy. Jejich morální hodnoty se staly základem jednání každého profesionálního vojáka AČR."

Veterány kromě toho pozdravil také slovenský velvyslanec Peter Weiss, zástupci pražského magistrátu i představitelé Československé obce legionářské a dalších občanských sdružení.

Svoje dramatické a dodnes živé vzpomínky nám vylíčil tehdejší svobodník Viktor Wellemín, který se účastnil útoku na německé jednotky u přístavu Tobruk symbolicky přesně 28. října 1944, v den výročí vzniku Československé republiky. "Kluk přede mnou udělal přískok, další přískok, a lehl si rovnou na minu. Roztrhalo ho to. Já měl štěstí. Na minu jsem si klekl, výbuch šel do země, já letěl patnáct metrů do živého plotu. Vracel jsem se pět kilometrů na obvaziště. Pěšky. Tam zjistili, že mám utrženou patu a přetrhané šlachy i nervy v lokti."

Tento útok byl u Dunquerku první větší akcí československé pěchoty, podporované 2. československý tankovým praporem. Padlo tehdy 36 Čechoslováků, zatímco nepřítel přišel o 150 mužů a navíc 350 Němců bylo zajato. Po akci našemu vojsku blahopřál generál Montgomery. Česká jednotka pak vázala německé síly v obklíčeném přístavu až do jejich kapitulace 9. května 1945.

Vzpomínalo se i na Tobruk a Duklu
Na Středním východě se Čechoslováci proslavili především obranou Tobruku pod vedením generála Klapálka.

Náročná Karpatsko-dukelská operace, do níž byl nasazen 1. československý armádní sbor, si v závěru války vyžádala 6500 životů československých vojáků.

"Je hrozné, že Gottwaldův režim začal kádrovat odbojáře podle toho, jestli byli na západní či východní frontě nebo podle toho, jaké měli politické názory," poznamenal při svém projevu slovenský velvyslanec Peter Weiss. "Protože všichni byli stejní vlastenci a všichni nasazovali životy."