Stěžovatel prováděl rekonstrukci svého rodinného domu a na sjezdu do garáže před domem měl proto složený stavební materiál. Obecní úřad v Prace ho kvůli tomu vyzval k zaplacení místního poplatku za zábor veřejného prostranství o ploše 10 m2 po dobu 31 dnů. Stěžovatel s tím nesouhlasil a namítal, že materiál má na svém soukromém pozemku a pouze štěrk mu dodavatel složil i na část sjezdu ve vlastnictví obce, ovšem stěžovatel ho odtud do druhého dne odstranil. Úřad trval na tom, že veřejným prostranství je i soukromý pozemek, když je veřejně přístupný, a upozornil stěžovatele, že pokud poplatek neuhradí, přistoupí úřad k vydání platebního výměru, v němž může poplatek zvýšit až na trojnásobek. Stěžovatel tedy poplatek zaplatil, ale protože s ním nesouhlasil, žádal úřad o vydání platebního výměru, proti němuž by se pak mohl bránit. Úřad ho odmítl vydat.

Zástupce ombudsmanky, který se podnětem zabýval, dospěl k závěru, že obecní úřad pochybil. "Využití vlastního pozemku ke složení stavebního materiálu při rekonstrukci přilehlého domu je běžným výkonem vlastnického práva. Sjezd do garáže navíc není veřejným prostranstvím, protože neslouží obecnému užívání, takže na něj poplatek vůbec nedopadá a složení stavebního materiálu nebylo možné zpoplatnit jako zábor veřejného prostranství," hodnotí věc zástupce ombudsmanky. Vytkl úřadu i nedostatky v procesním postupu, když úřad odmítnutím vydat stěžovateli platební výměr ztížil (ne-li vyloučil) jeho možnost další obrany.

Obecní úřad svůj názor na to, že šlo o veřejné prostranství, po šetření zástupce ombudsmanky nezměnil, přesto stěžovateli zaplacený místní poplatek vrátil.